Bradavičník

Jeden článek na tohle téma už jsem psala zhruba v půlce roku, dneska nadešel čas na jeho pokračování.
Konec roku se definitivně přiblížil, slunce nás pálí a ve vzduchu je cítit léto. Zkoušky už jsou víceméně za námi a my jen odpočítáváme poslední dny, které nás dělí od dlouho očekávané svobody.
Než se tak však stane, chtěla bych se ohlédnout za druhou půlkou roku, konkrétně co se týče našeho Zmijozelského Sportovního Spolku. A co jste tedy od ledna přišli?
Číst dál…

Nikomu z nás nejspíš neušel ten nepodstatný malý detail, že dneska slavíme Velikonoce. Vlastně to bych kecala, mě to skoro ušlo. Zaznamenala jsem to teprve, když jsem vlezla do Velké síně, ubrusy s vajíčky mi napověděli, že jsem možná na něco zapomněla. Teprve, až když mi nad hlavou proletělo živé kuře, uvědomila jsem si, co je dneska za den. A tak jsem si řekla, že by se možná hodil tématicky zaměřený článek v Bradavičníku.
Ne, že by to někoho zajímalo, ale obětovala jsem pro sepsání tohohle článku pár hodin, které bych jinak trávila v Prasinkách.
Číst dál…

Jak se k vám jistě doneslo, nebo taky nedoneslo, těžko říct jak funguje předávání mezikolejních informací. No nic, pokud nejste zelení, tak tohle možná nevíte, ale pokud jste, tak pravděpodobně ano. Už tři roky vedu Sportovní Spolek, kde se zaměřujeme na všemožné sportovní aktivity, které slouží hlavně pro odreagování a pobavení.
Tenhle rok ho vedu s druhou naší zelenou perfektkou Mikailou. Zajímá vás, o co jste přišli? V tom případě hurá do čtení.
Číst dál…

Stejně jako každý rok touhle dobou řeší všichni to samé: Vánoce jsou za dveřmi! Co asi dostanu za dárky? Budu se svou rodinou nebo zůstanu na hradě s přáteli? Kdo z nás byl asi nejhodnější? Jak letos oslavím Vánoce? Bude sníh, nebo bude teplá zima a budou Vánoce na blátě? Dostanu svoje vysněné koťátko?

Číst dál…

Pokud máte tu „čest“ nosit na (viditelném místě a 24 hodin denně) odznáček, který značí, že jste prefekt nebo primus, pak jste nejspíš zaznamenali „novinku“, která se stala od října. Vy ostatní jste si to možná přečetli na nástěnce, ale kdo z Vás to náhodou nezaznamenal tak mluvím o oznámení o tom, že se z důvodu rekonstrukce zavírají prefektské koupelny a to na dobu neurčitou.

Číst dál…

Jak se školní rok blíží ke konci, studenti se dělí na dva tábory. Ti, co se nemůžou dočkat prázdnin a nemluví o ničem jiném. A ti, kteří se nostalgicky ohlížejí za uplynulým školním rokem. Mě byste povětšinou našli mezi první skupinou, ale pro tenhle článek jsem se pokusila vžít do kůže druhého týmu a podívat se na Zmijozelský školní rok 2087/2088. Co jsme všechno zažili?
Číst dál…

Číst dál…

Celkem nedávno (no vlastně už to budou tři měsíce, ale mě to stále připadá jako včera), se mi do ruky dostal můj vlastní prefektský odznak. Zhruba někdy po Vánocích jsem byla odměněna touto funkcí, která mě zavalila zcela novou vlnou úkolů a povinností. Párkrát se mi už stalo, že jsem od někoho dostala jednoduchou otázku. Co vlastně prefekt dělá a jak vypadá jeho normální den? A tak jsem se vám rozhodla odpovědět pomocí článku. Jak tedy vypadá úplně normální a ničím nezajímavý den prefekta?

Číst dál…

Nedávno sa mi stalo, že som bola nakrknutá z toho, že hoci som prefektka, moja uniforma nespĺňa požiadavky našej školy. Išlo práve o dĺžku mojej sukne. Sklonila som hlavu a skontrolovala som to. Áno, priznávam sa bez mučenia, tú prekliatu sukňu som po kolená nemala. A hoci si vo voľnom čase rada obliekam kratšie kúsky, tento raz nešlo o nič extra. Len o pár centimetrov nad kolenami…

Číst dál…

Zatím, co se celá škola těšila na Halloween, nám (a Mrzimorským) se pár dní před oním svátkem, stalo něco zvláštního. Kdokoliv, kdo toho večera vstoupil do společenské místnosti, se ocitl kdesi jinde.

Číst dál…