Ulrich von Biberstain – náměsíčný student, jehož obětí se stávají šumivé tablety. Čtěte dále a dozvíte se i názor jeho samotného. Určitě si říkáte, že neustále strkám nos tam, kam nemám, a šířím události z jiných kolejí. Tentokrát jsem byla tedy hodnější a šmejdila jsem ve své vlastní koleji, tedy Zmijozelu. Číst dál…
Nedávno naše společenská místnost přivítala mezi svými temnými zdmi starého přítele našeho drahého kolejního, jistého Lodewijka Coos van Schouttena, jakéhosi ‚odborníka‘ na přestávky. Jinými slovy – ctěná návštěva z ministerstva. Jako každé úterý, i tentokrát se konal diskuzní večer. Vše začalo celkem nevinně vstupem výše zmíněného muže v doprovodu znuděného Primuse Lucase A. Laurieho. Nikdo z nás neměl ani tušení, co bude následovat. Číst dál…
Vánoce se nám pomalu ale jistě blíží ke konci, ale i přesto Vás neustále zahrnujeme články z vánočního dění. Od článků, které Vám přejí takové ty zbytečnosti jako jsou zdraví, štěstí a láska ve sloupečku Z redakce až po ty, které teprve přijdou. I naše chladné sklepení (v tomto případě moje maličkost) se rozhodlo, Vás zasvětit do tajů, které se u nás tyto Vánoce dějí. Upozorňuji, že pokud jste slabší povahy, už ted‘ byste měli přestat číst. A Vy hrdinové a odvážlivci, směle pokračujte dál. Číst dál…
Téměř všichni, je téměř každý den potkáváme na chodbách, jíme s nimi u stolu nebo s nimi trávíme volné chvilky venku. Jsou stejní jako my a přitom trochu jiní. O kom to mluvím? Samozřejmě o Prefektech. Nyní, Vám chci totiž představit dalšího z nich, respektive té lepší polovičky. Tentokrát, jsem vyzpovídala Zmijozelskou prefektku Kate McRadcliffovou.
Jak jsi se, co by obyčejná studentka, dívala na Prefekty?
Nó.. *Zamyšlení.* Abych řekla pravdu, nejmenovaní Prefekti mě jakožto nováčka krapet šikanovali, což ale považovali za přijímací rituál noviců. Tudíž jsem je nenáviděla. *Povzdychnutí.* Naštěstí, jsem ale postupem času poznala ty pravé osoby a obdivovala jsem je. Číst dál…
Jsou dny, kdy se šprt jako já, prostě nudí. Je po brigádě, úkoly jsou hotové, další nepřibývají, učebnice už znám skoro nazpaměť.. dobře, ne tak úplně nazpaměť, ale daleko k tomu nemám. Přičtěte k tomu hyperaktivitu a vyjde Vám, že někdo takový se dřív nebo později chopí brku a začne psát. Někdo románové dílo, někdo se odhodlá vyzkoušet si novinářskou práci. Dlouho jsem hledala téma, které by mi připadalo dostatečně vhodné. Tu mi z dáli do oka padl třpyt pečlivě naleštěného odznaku. Nápad byl na světě. Jeho první (a já doufám, že ne poslední) obětí se stal Zmijozelský Prefekt Diel Magnus Tarkin. Do rozhovoru se mu moc nechtělo, ale pravděpodobně nakonec zaúřadovala má „hafoní“ očka a tak Vám všem předkládám výsledek. Číst dál…
Drazí čtenáři, je mou nemilou povinností Vám oznámit, že ve sklepení se dějí opravdu podivné věci. A ne ledajaké. To, že mizejí některé domácí úkoly, eseje a úvahy a poté se znova objevují, to je na denním pořádku. Někdo si to prostě potřeboval opsat. Ale, že nám začínají mizet rozepsané, či dokonce hotové články? To je pro mne záhadou. Číst dál…