Den po zařazovací slavnosti, pro někoho den jako každý jiný. Nové tváře Bradavického hradu spolu se staršími studenty se kochají prozatímní pohodou, bez jakéhokoliv stresu vůči učení. Upřímně řečeno, jsem si myslela, že to bude úplně „normální“ den. Číst dál…
Když jsem minulý rok spatřila lodičky, které nás měly převézti na druhý břeh – do Bradavic, doufala jsem, že po přeplutí jezera budu mít ten nejhorší zážitek celé školní docházky za sebou. Konečně jsem se mohla na hrad dopravit kočárem, u nějž se nemusím bát protrhnutí podlahy nebo samovolného převrhnutí hlavou dolů. Když to konečně přišlo a já nasedla do jednoho z řady tajemných kočárů bez kočích a koní, byla jsem přímo nadšena tím, jak poklidně a bezpečně naše cesta ubíhala. Jak se nic (alespoň v rámci možnosí) nehoupe, nevrže, nepraská. Tento slastný pocit však trval jen do té doby, než jsem uviděla kolo. Číst dál…
Ano, ano, máme tu další školní rok, objevily se mezi námi nové tváře a spolu s tím přichází i další povinnosti. Ještě než se ale pustíme do toho každodenního shonu, psaní několikastránkových esejí pro pana Petrova či do házení bomb hnojůvek v síni, měli bychom se pobavit a užít si poslední minuty bez jakéhokoli dozoru. Člověk by řekl, že naši studenti tak učiní a stráví první, ještě volné dny bavením se až do nočních hodin. Číst dál…
Možná občas také potřebujete poradit se studijními záležitostmi a rozhodnete se proto vyšplhat z podzemí až do druhého patra, kde sídlí naše milé Studijní oddělení v naději, že Vám právě zde pomůžou, ale ouha! Na dveřích visí modrá cedule s nápisem – „Dnes není úřední den“.
Smůla, řeknete si nejspíš. Možná, zapojíte mozek, vyptáte se přátel, zkrátka poradíte si sami, anebo? Zkusíte jiný den, pravděpodobně hned ten následující. Číst dál…
Ach ano, zpět a v plné síle! Dva měsíce utekly jako voda a my, pilní studenti jsme zpět za svými zaprášenými stoly plných pavučin připraveni se s vámi podělit o všechny samozřejmě pravdivé novinky.
Známky uzavřeny, zítra závěrečná slavnost a potom hurá na prázdniny. Zní to nádherně, že? I v Bradavičníku se připravujeme na prázdniny, i když někteří redaktoři je vyhlásili již s prvními náznaky hezkého počasí, neb se po jejich stolech táhnou úctyhodné pavučiny. Dovolte mi nyní, abych se jménem celé redakce rozloučila nejen se školním rokem 2077/2078, ale na dlouhé dva měsíce i s vámi, našimi čtenáři, neb o prázdninách se budeme flákat taky, a jak! Číst dál…
Inu, jak už název sám napovídá, hrad se dočkal návratu jedné poměrně známé studentky. Ne, o sobě, samozřejmě, nemluvím. Je to už sice pár týdnů, možná dokonce i měsíců, neaktuální, nicméně, já jsem v tom opravdu nevinně. To ten brk za tři galeony. Je pomalý, neobratný a starý. Možná je načase přemýšlet o něčem vychytanějším. Co takový Bleskobrk? S ním by se mi už nemohlo stát, že bych aprílový případ psala na konci června. No, co už … Číst dál…
O tom, že bradavičtí studenti rádi soutěží, není třeba delších diskusí. O této skutečnosti svědčí, například, nástěnka u sekretariátu ve druhém patře, která je čím dál plnější. Je možné zde nalézt opravdu pestrou nabídku – od hádanek usměvavé slečny al´Mearové, přes rétoriku, až po soutěže, u nichž jde především o originalitu a fantazii. A jak tomu bylo za poslední dva měsíce? Číst dál…
Ano, jak již titulek napovídá, tento článek se bude týkat převážně našich kouzelnických dějin. A trocha historie nikomu neuškodí, že. Náš pravidelný přispivatel LUARTRIE, se rozhodl, že na závěr roku zanechá svých povídek a nabídne nám také něco, co by podle jeho názoru mohlo ocenit více čtenářů, než jen Ti fanataci, kteří hltají naše (-jeho) povídky. Dozvíme se zde nejen základní informace o černokněžnických válkách, ale i osobní názory autora, které jsou nepochybně (při nejmenším) velice zajímavé. Zvláštností však pro mne zůstává, proč náš autor jednu z kouzelnických válek úmyslně vynechal – koneckonců, jak se později sami dozvíte. A nyní již vzhůru do dějin! Černokněžníci čekají. Číst dál…
Jak už to tak bývá, 21. března oficiálně začíná další roční období, jaro. Květiny se probouzejí k životu, s nimi nepříjemnosti v podobě alergií, teplota začíná být jakž takž příjemnější a všechno živé je přítulnější, viditelně milejší. Na světě je hned veseleji. Nicméně, k jaru patří více věcí. Například první jarní úplněk, který letos vyšel na 1. dubna. Takové pěkné datum. Při posledním aprílu profáci využili tvaru měsíce k né moc povedenému, z mého pohledu, žertíku. Onen vtip spočíval v divadélku napodobujícím přeměnu ve vlkodlaka, což se asi nehodí v hradě, jenž je plný dětí a nebelvírské Lole. Chudák holka, skončila u Munga, o čemž jste se mohli dočíst v článku od Mrzimorských, ale zpět k tématu. Pro nás, západoevropany, první jarní úplněk znamená, že se blíží další svátky. A to né ledajaké. Velikonoce! Pro někoho je to oslava jara, jiný to bere z křesťanského pohledu. Fajn, jsme tolerantní. Beztak to ve výsledku všichni slavíme stejně, pokud vůbec. Číst dál…