Nedávno naše společenská místnost přivítala mezi svými temnými zdmi starého přítele našeho drahého kolejního, jistého Lodewijka Coos van Schouttena, jakéhosi ‚odborníka‘ na přestávky. Jinými slovy – ctěná návštěva z ministerstva. Jako každé úterý, i tentokrát se konal diskuzní večer. Vše začalo celkem nevinně vstupem výše zmíněného muže v doprovodu znuděného Primuse Lucase A. Laurieho. Nikdo z nás neměl ani tušení, co bude následovat. Číst dál…
Před nedávnem jste si mohli všimnout podobného titulku, který se ale týkal koleje Zmijozelské a hlavně se jednalo o pouhý vtip, jehož pointu – smrt šálku – jste se mohli dozvědět na konci celého textu. Ráda bych i tentokráte řekla, že se jedná o nejapný žert, ale bohužel jsou následující slova pravdivá a naprosto vážná.
Před pár dny začal další školní rok a do hradu se nám nahrnuly skupiny nových studentů. Všichni byli již od začátku prázdnin natěšeni, až překročí práh Velké síně, na vlastní kůži zažijí zařazování Moudrého klobouku a stanou se tak součástí této jedinečné školy čar a kouzel.
Číst dál…
Pohřeb uprostřed síně. Zesnulý zpopelněn na místě. Slzy upustily však jen dvě studentky. Přemýšlíte, co všechno tohle znamená? Co se vlastně stalo? Lekli jste se? Ať už jste na moje první slova zareagovali jakkoliv, zasloužíte si pravdivé vyjasnění situace. Číst dál…
Už to víte? Víte to? A jste si tím jistí stejně jako já? Ano, máme tu červen a rok se nezadržitelně blíží svému konci. Mou milou povinností je prohodit pár řádku s poděkováním, shrnutím, rozloučením se a posledním zasyčením v tomto školním roce. Číst dál…
Jednoho dne k večeru jsem si jen tak seděla v síni a div sebou nesekla leknutím, když se za mými zády objevil George Andy Root, hradní duch. Salazar ví proč, dostala jsem velkou chuť pustit se opět do napsání nějakého pestrého článku, konkrétně rozhovoru a přítomnost pana Roota byla přímo vybízející ke konání. Chytla jsem po dlouhé době do ruky pergamen s brkem a pustila se do zpovídání tohoto obyvatele hradu, který se tímto stal prvním duchem, o němž jsem kdy psala. Číst dál…
Jak jistě všichni víte, i letos naši školu neminul nával nováčků, mezi které se mohu zařadit i já sám. A aby si nepřipadali méněcenní, tak jsem se rozhodl, že některé z nich vyzpovídám z jejich zážitků, dojmů a pocitů po prvním půlroce na škole. Číst dál…
Právě minuly svátky Vánoční, které jsou jedním z nejvýznamnějších křesťanských svátků, což by mohlo vést k zamyšlení, jaký má vlastně křesťanství jako takové vztah k našemu společenství a jak se navzájem ovlivňovaly? Všichni dozajista z Dějin Čar a Kouzel víme, že magie vždy tvořila součást lidské společnosti a kultury a že jí prolíná od nejstarších civilizací a vždy byla její nedílnou součástí. Však také magie byla vždy i úzce spjata s náboženstvími všech civilizací, které vznikly. Potom ale vyvstává oprávněná otázka, proč se magický svět skrývá před tím mudlovským? Proč, když obě společenství mají tak bohatou společnou minulost, v níž nejenom že existovala vedle sebe, ale přímo splývala a tvořila jedno? Číst dál…
Vánoce se nám pomalu ale jistě blíží ke konci, ale i přesto Vás neustále zahrnujeme články z vánočního dění. Od článků, které Vám přejí takové ty zbytečnosti jako jsou zdraví, štěstí a láska ve sloupečku Z redakce až po ty, které teprve přijdou. I naše chladné sklepení (v tomto případě moje maličkost) se rozhodlo, Vás zasvětit do tajů, které se u nás tyto Vánoce dějí. Upozorňuji, že pokud jste slabší povahy, už ted‘ byste měli přestat číst. A Vy hrdinové a odvážlivci, směle pokračujte dál. Číst dál…
Téměř všichni, je téměř každý den potkáváme na chodbách, jíme s nimi u stolu nebo s nimi trávíme volné chvilky venku. Jsou stejní jako my a přitom trochu jiní. O kom to mluvím? Samozřejmě o Prefektech. Nyní, Vám chci totiž představit dalšího z nich, respektive té lepší polovičky. Tentokrát, jsem vyzpovídala Zmijozelskou prefektku Kate McRadcliffovou.
Jak jsi se, co by obyčejná studentka, dívala na Prefekty?
Nó.. *Zamyšlení.* Abych řekla pravdu, nejmenovaní Prefekti mě jakožto nováčka krapet šikanovali, což ale považovali za přijímací rituál noviců. Tudíž jsem je nenáviděla. *Povzdychnutí.* Naštěstí, jsem ale postupem času poznala ty pravé osoby a obdivovala jsem je. Číst dál…
Jsou dny, kdy se šprt jako já, prostě nudí. Je po brigádě, úkoly jsou hotové, další nepřibývají, učebnice už znám skoro nazpaměť.. dobře, ne tak úplně nazpaměť, ale daleko k tomu nemám. Přičtěte k tomu hyperaktivitu a vyjde Vám, že někdo takový se dřív nebo později chopí brku a začne psát. Někdo románové dílo, někdo se odhodlá vyzkoušet si novinářskou práci. Dlouho jsem hledala téma, které by mi připadalo dostatečně vhodné. Tu mi z dáli do oka padl třpyt pečlivě naleštěného odznaku. Nápad byl na světě. Jeho první (a já doufám, že ne poslední) obětí se stal Zmijozelský Prefekt Diel Magnus Tarkin. Do rozhovoru se mu moc nechtělo, ale pravděpodobně nakonec zaúřadovala má „hafoní“ očka a tak Vám všem předkládám výsledek. Číst dál…