To vám takhle byl docela pěkný zimní den, nesněžilo ani extrémně nemrzlo, a tak jsme se s mojí kolejní kamarádkou Mirandou vydali s košťaty na famfrové hřiště, že si trochu zalétáme. Byli jsme nakonec svědky a zároveň i aktory poměrně zajímavé události, která jistě stojí za zmínku. Číst dál…
Ono je docela těžké vymyslet nějaké smysluplné téma a obsah článku. No a právě proto, jsem ho nevymyslela.
Jednou v noci jsem nemohla usnout, kupodivu jsem ani neměla nic důležitého na práci a tak jsem se rozhodla napsat článek, čehož jste si již určitě všimli… Číst dál…
Sprevádza nás celý rokfortský život. Striehne na zábudlivcov aj odvážlivcov. Jej zástancovia (čítaj: veľactené profesorstvo) sa nevedia dočkať, kedy niekoho načapajú a dajú mu „co pro to“, že vyliezol, kedy nemal. Ale čo na to študáci? Vybehla som trošku medzi davy a popýtala som sa na názory práve ich (vlastne vás).
Ten pocit určitě znáte. Vracíte se v noci ze záchodu, předpokládáte kolem sebe jen ticho a klid nočního hradu a tu se to spustí. Začne to šramotem, potom se přidá tiché brblání kolem vás, až se to nakonec rozjede naplno:
„Ale, ale, paninka je v noci na procházce?“
„Byl ses tajně dvořit svoji dámě?“
„Jestlipak to ví kolejní, že nejsi v posteli?“
„Co se tu couráš, co?“
Ze zdí okolo vás nejen pozorují, brblají, ale také komentují každý váš krok… Ano jistě víte, o kom mluvím. O všudypřítomných obrazech. Číst dál…
Se začátkem školního roku se do hradu kromě smějících se studentů, roztřesených prváčků a věčně nervózních profesorů, hledajících každou záminku k prvnímu stržení bodů, vloudilo i jedno ze čtyř ročních období. Je to období velmi barevné, i když těch barev není mnoho, je to období klidné a řekněme, že také poměrně romantické. Jistě již všichni víte, o čem je řeč. Mluvíme totiž o podzimu.
Je mladý a neskutočne vyťažený. Všetci ho poznajú ako Bloga, alebo tiež ako staršieho brata Foxi. Ale má tento mladý muž čas na učenie? A na úlohy? A stíha popri všetkých svojich aktivitách aspoň občas navšítíviť kúpelňu? Odpoveď na tieto, ale aj mnohé iné otázky sa dočítate práve v tomto článku.
Prší. Teda spíš leje. Byly první myšlenky, co mi v den našeho seznamovacího táboráku prolítly hlavou. S mrzutostí jsem se už už s posezením u ohně loučila, když mě mí noví spolužáci vyvedli z omylu – magický deštník velikosti půlky fotbalového hřiště očividně není žádný problém. Tak teda, oblíct mikinu, připravit hlasivky, udělat místo v žaludku a vyrazit. Jako obvykle mám pocit, že se na hradě nepřemisťuje jenom schodiště nýbrž i chodby, místnosti a nábytek a to za jediným účelem – abych přišla pozdě. Nakonec se přeci jen z hradu vymotám a najít mýtinu už není těžké, zástup zmijozelských studentů mě stejně nenechá jít jinam.
S novým školním rokem se o slovo hlásí i starý dobrý Bradavičník a jednotliví šéfredaktoři!
Nie je to tak dávno, čo v čele zelenej koľaje stála profesorka al´Mearová. Nadišiel však nový školský rok a študenti sa s pootvorenými ústami nestačili diviť – úplne sa vyparila! Niekto by si samozrejme mohol myslieť, že sa len premenila na Jane Boneovú, aby nás vystrašila, ale pravda bola opakom. A ako každý iste vie, žiaden odchod či zmena vo vedení sa nezaobíde bez klebiet vedúcich od ucha k uchu, od obrazu k obrazu, teda ani tento nebol výnimkou. Číst dál…
Konec roku se už jistě blíží, což znamená začátek námi všemi milovaných prázdnin. Prváci odcházejí se svým prvním a určitě i (doufejme) dobrým vysvědčením, starší sice také, ale u nás to přeci jen není, kdo ví jaká událost. Nepochybně se většina těší i na závěrečnou slavnost, každopádně já dostala jeden nápad na článek. A raději jsem se ho rozhodla napsat hned, jelikož často zapomenu, co jsem to chtěla. Naštěstí jsem měla volný večer a v ložnici jsem byla sama, původně jsem chtěla jít psát jinam, neboť v ložnici to moc nejde, ale poslední dobou je všude moc plno, to bude tím, jak se všichni už těší na prázdniny a podobně. Což znamenalo to, že jsem si lehla na postel a začala psát… Číst dál…