Bradavičník

Při úklidu mého pokoje ve sklepení (jednou za studium by si měl člověk uklidit) jsem našel básničku vytvořenou ani nevím pro jaký účel. Pravděpodobně za tím stojí nějaká soutěž, nebo chvilka nudy na hodině, ale řekl jsem si, že bych se měl s Vámi o ni podělit. Berte prosím při čtení na vědomí, že jsem ji psal v nějakých 12 letech, takže ta úroveň není dokonalá a od té doby se také změnily mé názory, myšlenky, i postoj k různým věcem. Číst dál…

Jak si již určitě mnozí z vás, troufám si dokonce tvrdit, že všichni, všimli, náš boj o první místo ve školním poháru pokročil správnou cestou. Již delší dobu se nám dařilo stahovat přibližně stobodový náskok mrzimorských, který si drželi překvapivě dlouhou dobu a dnes, v úterý desátého dubna, jsme je dokonce o čtyři body předehnali. Číst dál…

Zdá se mi, že Moudrý klobouk senilní. Nebo se už vzdal? Zjistil, či snad pochopil, že vlastnosti, jimiž se pyšnil náš Zakladatel, již neexistují a posílá proto do naší koleje jakoukoli směsku nudných a nepotřebných charakterů, jako do Mrzimoru? Nebo snad raději plní sklepení těmi, co nejsou dost chrabří pro Nebelvír, ani dost chytří pro Havraspár? Hromadí v podzemních prostorách školy kouzelnický odpad? Číst dál…

Pokud čtete Denního Věštce, určitě jste v novém čísle narazili na zprávu o tom, že londýnské Koštěnárie odkoupil jistý pan Peter Gerhardsen, famfrpálový trenér a znalec košťat. Pro Denního Věštce řekl, že plánuje založit pobočku v Prasinkách a to, troufám si říct, muselo zvednout ze židle každého příznivce košťat v okruhu desítek kilometrů od Prasinek. Včetně mě. Nedalo mi to a poslal jsem panu Gerhardsenovi sovu s tím, jestli by ho neobtěžovalo se mnou udělat rozhovor pro bradavické školní noviny. Přišla mi velmi slušná odpověď, ve které mi vysvětlil, že je bohužel nyní velmi časové zaneprázdněn a tudíž se bohužel nemůže dostat do Bradavic. Navrhl tedy, abych mu mé otázky poslal sovou, že prý na ně odpoví. Jak slíbil, tak udělal. Tady jsou! Číst dál…

Jednoho dne, když jsem mířila z hodiny Jasnovidectví na oběd do Velké síně (Mimochodem, nechápu, proč ho máme po Jasnovidectví, musím scházet takový množství pater!), rozhodla jsem se, že se projdu kolem nástěnky na inzeráty, protože jsem se na ni vlastně ani nedívala od začátku roku. Chvíli mi trvalo, než jsem ta došla, což je i celkem pochopitelné, navíc byla přestávka a tam byla na chodbách poměrně plno. Nicméně se mi podařilo nikoho nezašlápnout a nakonec jsem se ke svému cíli přeci jenom dostala.

Číst dál…

Jako velký fanoušek famfrpálu a zároveň prvák jsem měl hned jasno, jaký typ článku bych pro zmijozelskou sekci v Bradavičníku chtěl ušmudlat. Chtěl jsem vědět o našem týmu vědět víc, stejně jako snad každý prváček, který už zjistil, co to ten famfrpál vůbec je. Proto jsem se zeptal Sinéad Toveyové, kapitánky našich borců, zda by se mnou nechtěla udělat rozhovor. Sin, k mému nadšení, přijala mou nabídku a sešli jsme se v neděli 24. 9. 2084 na famfrpálovém hřišti. Přiletěla na svém Crafteru, oblečená v hábitu Harpyjí. Byla moc milá, hned na začátek mi nabídla tykání.

Číst dál…

Úvodní slova šéfredaktorů jsou zde proto, aby vám zvedly náladu a aby uvedly Bradavičník do dalšího školního roku… a také proto, aby se mohli šéfredaktoři vyblbnout. V tomto školním roce jsou to sice šéfredaktorky, které neblbnou, nýbrž tvoří, každopádně jako každý rok mají na srdci a na papíře stále to samé. A co, to se můžete dočíst… zde…

Číst dál…

Drazí přátelé, nad tím, co se vám chystám říct, jsem uvažovala poměrně dlouho.

Nakonec jsem se ale rozhodla, že je mou povinností vám odhalit prašivé nitro jednoho z vás. Je to ten, který mezi vámi chodí každý den po chodbách, hovoří s vámi, dívá se vám do očí, snaží se omotat si vás kolem prstu.

Žádá vás o výpisky z hodin Přeměňování nebo si s vámi skočí do Prasinek zaplavat si. A vy nemáte ani tušení, kdo ve skutečnosti je, co se skrývá za tou maskou hodného králíčka, kterou dennodenně nosí. Právě teď se ale dozvíte pravdu. Děsivou a příšernou… Číst dál…

Zase nastaly halloweenské svátky. Já si řekla, že bych mohla taky jednou za čas vytáhnout paty a zajít na nějakou tu akci a když jsem se tam už dostala, proč o tom nenapsat, že? Ale jelikož jsem si sebou nikdy nevzala blok, protože jsem tušila, že se tam nebudu jenom flákat a zapisovat, psala jsem to z toho, co jsem si zapamatovala, tudíž se za případné nesrovnalosti omlouvám. Číst dál…

5. listopad – den kdy se otřásli Bradavice.
I takto by se dal nazvat blížíce se slavný den a taky chystaná akce StR (vymyšlená mou ne příliš malou maličkostí). A co že se vlastně děje, že polovina hradu tak vyšiluje? Číst dál…