Bradavičník

Jednoho dne, když jsem mířila z hodiny Jasnovidectví na oběd do Velké síně (Mimochodem, nechápu, proč ho máme po Jasnovidectví, musím scházet takový množství pater!), rozhodla jsem se, že se projdu kolem nástěnky na inzeráty, protože jsem se na ni vlastně ani nedívala od začátku roku. Chvíli mi trvalo, než jsem ta došla, což je i celkem pochopitelné, navíc byla přestávka a tam byla na chodbách poměrně plno. Nicméně se mi podařilo nikoho nezašlápnout a nakonec jsem se ke svému cíli přeci jenom dostala.

Číst dál…

Zase nastaly halloweenské svátky. Já si řekla, že bych mohla taky jednou za čas vytáhnout paty a zajít na nějakou tu akci a když jsem se tam už dostala, proč o tom nenapsat, že? Ale jelikož jsem si sebou nikdy nevzala blok, protože jsem tušila, že se tam nebudu jenom flákat a zapisovat, psala jsem to z toho, co jsem si zapamatovala, tudíž se za případné nesrovnalosti omlouvám. Číst dál…

5. listopad – den kdy se otřásli Bradavice.
I takto by se dal nazvat blížíce se slavný den a taky chystaná akce StR (vymyšlená mou ne příliš malou maličkostí). A co že se vlastně děje, že polovina hradu tak vyšiluje? Číst dál…

S dalším školním rokem je tu jako každoročně i učení (kdyby nebylo, bylo by zbytečné sem jezdit). Jako každý rok máte možnost zapsat se na několik povinně volitelných předmětů, volitelných, povinných (to jsou jenom základy) a na semináře. Číst dál…

Tak je to tu, konečně je vyhlášeno zapisování předmětů. Každý prvák z čarodějnického světa už dopředu ví, jaké předměty si zapíše. Ale co my? My mudlové, co jsme se o tomto světě dověděli teprve nedávno, my přece nevíme co za předměty si máme nahlásit. Co pro nás bude v životě užitečné? A podle čeho se řídit? To nám poradí Teila H. Clarisová! Číst dál…

Drahá nová morčátka, háďátka, havrančátka a lvíčátka! Konečně je to tu! Začal školní rok a my nováčci se musíme pokusit vžít do role studentů. Naučit se nežít vázáni na život s rodiči či opatrovníky. Najít si přátelé na život a na smrt. Především však se naučit umění magie! Číst dál…

Hrne se to na nás ze všech stran, zprvu potajmu od spolužáků, z dopisů od rodičů, či od profesorů z hodin, ze světa novinových článků až z úst ministerských zástupců a některých dalších.
„Vlkodlaci jsou tu.“
Některé to překvapilo, jiné naplnilo hrůzou, další to fascinovalo a vzbudilo to u nich zájem, ostatní možná i pobouřilo. Jenže jak to je doopravdy? Kdo jsou? Jací jsou? Co to všechno znamená? A co vůbec máme dělat? Číst dál…

Říkáte si proč zrovna takovýhle název? Jistě, jakmile si jej přečtete, napadne vás, že to bude obyčejný článek, který se týká přeměňování a překvapivě…to pravda bude! Opravdu se to bude týkat přeměňování. Asi si myslíte, že jsem naprostý blázen, kdo by chtěl psát o nějakém předmětu? Jako by nestačilo, že se musíme dostavit na několik hodin výuky denně. Nemám v úmyslu, nechat vás si o mně myslet takové věci a tak vám to objasním. Číst dál…

A je tu nový školní rok, spousta předškoláčků, těšících se do Bradavic. Těší se i mnozí starší, kdežto někteří by raději prodloužili prázdniny, jen aby se nemuseli učit. Nicméně je spousta těch co se nemohou dočkat Bradavic, ale ne pro to učení, například na strhávání bodů své koleji, milé že? Někdo jiný školních trestů, famfrpálu, roztleskávání a konečně pár výjimek mučení učení, samozřejmě a ten zbytek? Netuším, na co se těší, ale určitě se něco najde, jen bych musela přemýšlet, ale to mě přeci nemůžete donutit, no ne? Teprve přeci začíná výuka, tak ten mozek ještě necháme odpočívat, ano? Číst dál…

Drazí čtenáři, spolužáci, profesoři, studentská rado a jiná havěti, která sdílíte zdi hradu!

Říkejte si o mně, že jsem zaujatá vůči havraspáru, že na to může má zelená krev, která mi koluje v žilách, ale chování nejmenované prefektky mě donutilo chopit se brku, abych zbytku hradu nastínila, co se odehrává v Západní věži. Třebaže se právě chystám napsat takový článek, kterým si od dotyčné slečny vysloužím sérii trestů do konce studia, ale jako správný reportér nasazuji vlastní kůži. Číst dál…