Připadáte si jiní? Máte rádi báchorky, pověry, příběhy, tajemné spekulace? Píšete osobitým stylem? Ukrýváte do řádků skryté významy? Rádi píšete neobvyklé příběhy? Tajemné povídky, dech beroucí čtení a fikce. Pokud jste tyto slova hltali a užírá Vás nedočkavost, jak se dozvědět více nebo rovnou přiložit ruku k dílu, pak neváhejte a pokračujte. Číst dál…
Právě minuly svátky Vánoční, které jsou jedním z nejvýznamnějších křesťanských svátků, což by mohlo vést k zamyšlení, jaký má vlastně křesťanství jako takové vztah k našemu společenství a jak se navzájem ovlivňovaly? Všichni dozajista z Dějin Čar a Kouzel víme, že magie vždy tvořila součást lidské společnosti a kultury a že jí prolíná od nejstarších civilizací a vždy byla její nedílnou součástí. Však také magie byla vždy i úzce spjata s náboženstvími všech civilizací, které vznikly. Potom ale vyvstává oprávněná otázka, proč se magický svět skrývá před tím mudlovským? Proč, když obě společenství mají tak bohatou společnou minulost, v níž nejenom že existovala vedle sebe, ale přímo splývala a tvořila jedno? Číst dál…
Jednoho zvláštního rána, které mě probudilo zářivými paprsky jsem dostal obrovskou chuť na malou snídani. Nelenil jsem tedy a vyrazil po schodech směrem k Velké síni. Tak jako každé ráno jsem odebral několik různých novin a hledal nějaký zvláštní článek. Našel jsem ho až ve výtisku Welských novin. Zde bylo velkými písmeny psáno: „Mudlové v kouzelnickém světě“.
Číst dál…
Jak jistě víte, tento rok po škole začali kolovat fámy o čisté krvi a podobně a obzvlášt‘ ve Zmijozelu to vřelo. Na toto téma tu je již poměrně dost článků, od článku Odkaz Pána Zla až po Úvahu o Zmijozelu. Ale i tak mi to nedalo a tak jsem zaskočil do našeho archivu ve sklepení s úmyslem, vyhrabat jedno hodně staré číslo Hadího Jazyka. Proč? Pamatuji si, že kdysi dávno, podnikli studenti Zmijozelu menší výpravu s profesorem Lukasem W. Goldhairem za historií rodu Zmijozelů. Přes menší potíže se mi článek podařilo získat, avšak ve značně špatném stavu. Dal sem si tedy tu práci a článek přepsal. Některé věci budou možná malinko nepřesné, ale tu hlavní podstatu to má. Jedná se o popis výpravy, který nám vysvětluje nebo nás nabádá k zamyšlení se, jak to vlastně s tou čistokrevností bylo a je. Doufám, že se Vám bude líbit a že konečně pochopíte, že na čisté krvi rozhodně nezáleží. Autorkou článku je Narciska M. Blanche, bývalá studentka Zmijozelu, které tímto moc děkuji.
Číst dál…
Pán zla, všichni jej známe a všichni víme, o koho jde. Našel si spojence, našel si ty, kteří byli ochotni jít s ním a vydal se na cestu k moci. Na cestu, na níž mu měla být pomocnicí a oporou černá magie. Je tomu již přes sto let, co Pán zla dosáhl, před svým prvním pádem, na vrchol své moci. A všichni také víme, co se stalo o několik let později. Při pokusu o zabití Harryho Pottera se z nejasných příčin kletba obrátila proti němu samotnému a z Harryho Pottera se stal chlapec, který zůstal na živu. Zachránce kouzelnického společenství v Británii.
Číst dál…
Kdysi dávno, jsem psal jistou úvahu do jedné z hodin, kterou jsem později i na doporučení publikoval v Hadím Jazyku. Přesto, že se jedná o poměrně starou práci a mé názory jsou dnes již poněkud rozumnější, rozhodl jsem se, tuto práci zveřejnit i tady. Rád bych dodal, že se jednalo pouze o moje pocity a myšlenky, které mi v tu dobu probíhali hlavou a nutno dodat, že každý se může mýlit nebo ne?
„Měl Zmijozelův rod sedm domů –
Salazar jedním z nich – To bylo věží sedmero,
Posvátné krve zelené, Jak sedm větví téhož kmene.“
… Fragmenty kroniky zeleného inkoustu.
V rubrice Ze světa kouzel nás čeká i mnoho příběhů, mýtů a povídek od různých autorů nebo od studentů. A já jsem se rozhodl, jako první povídku zvolit právě povídku s názvem Dům. Povídku napsal autor, který nám není bohužel znám, avšak je znám jeho anagram. Tato povídka ve mne vyvolává mnoho smíšených pocitů a jisté důvody k zamyšlení se a nepopírám, že mne velmi nadchla. Jsem rád, že mám tu příležitost, se o ni podělit i s Vámi. Doufám, že se Vám bude nejen líbit, ale že si díky ní uvědomíte některé věci a nebo, že to ve Vás vyvolá takovéto cosi, co málokdo dokáže popsat. Přeji příjemné a dech beroucí čtení.
Dům
Bylo chmurné podvečerní počasí a z šedočerného nebe na zem dopadali kapky studeného deště. Vše se mělo odehrát v odlehlém městečku nedaleko Londýna. Byla to tichá, klidná a podivným dojmem působící ulice. Zvláštní však bylo, že celá ulice byla neobydlená. V každém domu byla tma a lampy, které ulici lemovaly byly také ponořeny v oné temnotě. Až na jednu, která se už také chystala k odchodu a smutně poblikávala. Někde na konci ulice nahlížel chmurnému počasí starý dům, zahalen v oblaku husté mlhy. Číst dál…