Je to tu zas. Den se sešel se dnem, noc s nocí … a opět se všichni shledáváme ve školních prostorách. Někdo nadšeně výská, jiný se zase tváří jakoby ho někdo mučil a profesoři to vše doprovází otrávenými a přehnaně znavenými výrazy. Tímto, samozřejmě, všechny, bez rozdílu věku, pohlaví či původů, vítám v novém školním roce! A hned na úvod pro Vás mám jednu nepříjemnou záležitost. Jak už nadpis sám napovídá, né vše je v úplném pořádku, jak se zpočátku zdálo. Číst dál…
Den po zařazovací slavnosti, pro někoho den jako každý jiný. Nové tváře Bradavického hradu spolu se staršími studenty se kochají prozatímní pohodou, bez jakéhokoliv stresu vůči učení. Upřímně řečeno, jsem si myslela, že to bude úplně „normální“ den. Číst dál…
Když jsem minulý rok spatřila lodičky, které nás měly převézti na druhý břeh – do Bradavic, doufala jsem, že po přeplutí jezera budu mít ten nejhorší zážitek celé školní docházky za sebou. Konečně jsem se mohla na hrad dopravit kočárem, u nějž se nemusím bát protrhnutí podlahy nebo samovolného převrhnutí hlavou dolů. Když to konečně přišlo a já nasedla do jednoho z řady tajemných kočárů bez kočích a koní, byla jsem přímo nadšena tím, jak poklidně a bezpečně naše cesta ubíhala. Jak se nic (alespoň v rámci možnosí) nehoupe, nevrže, nepraská. Tento slastný pocit však trval jen do té doby, než jsem uviděla kolo. Číst dál…
Inu, jak už název sám napovídá, hrad se dočkal návratu jedné poměrně známé studentky. Ne, o sobě, samozřejmě, nemluvím. Je to už sice pár týdnů, možná dokonce i měsíců, neaktuální, nicméně, já jsem v tom opravdu nevinně. To ten brk za tři galeony. Je pomalý, neobratný a starý. Možná je načase přemýšlet o něčem vychytanějším. Co takový Bleskobrk? S ním by se mi už nemohlo stát, že bych aprílový případ psala na konci června. No, co už … Číst dál…
Prváci. Každoroční příval problémů a starostí, což většina z nás moc dobře zná. Je to malé, je to drzé a hlavně si to o sobě myslí, že pobralo veškerou moudrost světa a tudíž, jakmile se tomu dostane do ruky ten klacíček, co nazýváme hůlka a z dohledu zmizí veškeré profesorstvo, zvládne jakékoliv kouzlo, včetně těch dosud neobjevených. A to i přesto, že ze známkového hlediska téměř propadá. Je sice pravda, že známka nevyjadřuje inteligenci studenta, nicméně, schopnost mávání hůlkou asi ano. Číst dál…
Pád slunce, luny, jitra, poledne.
Pád úsvitu, pád šera, známých hodin pád.
Pád tepla, veselí, pád zdravé pohody.
Pád cesty, ulice, a není kam se brát.
Pád citu útěchy, jenž se nám odepřel.
Pád stínu, jasu, motýlů, pád včel.
Pád plodů, květin, ptáků, listí
– Listopad Číst dál…
Nedávno jsem se stala svědkem velice zvláštní situace. Totiž rozhovoru dvou malých háďat, ve kterém se malá dívenka radovala, že její sestra porodila dcerušku. Samozřejmě, zmijozelská redakce gratuluje, ale to není to, co mě zarazilo. Chlapec, který seděl naproti a kterého z jistých důvodů nebudu jmenovat, nějak nepochopil, co zmijozelské děvče tím „porozením“ myslelo. Vskutku smutné, vzhledem k tomu, že už mu je celých 11 let … Číst dál…
Vím, že to nemusím dělat. A že to spousta z Vás neocení nebo si to ani nepřečte. A že mě za to budete i nadále odsuzovat. A že tato stránka skončí jako podložka pod svačinu. A víte vy co? Mě je to jedno. Nepíšu to z donucení, jen čistě z dobrého vychování. A o čem, že to zase ta Ryanová mluví? Čtěte pořádně, nebudu to opakovat! Číst dál…
Ulrich von Biberstain – náměsíčný student, jehož obětí se stávají šumivé tablety. Čtěte dále a dozvíte se i názor jeho samotného. Určitě si říkáte, že neustále strkám nos tam, kam nemám, a šířím události z jiných kolejí. Tentokrát jsem byla tedy hodnější a šmejdila jsem ve své vlastní koleji, tedy Zmijozelu. Číst dál…
Pohřeb uprostřed síně. Zesnulý zpopelněn na místě. Slzy upustily však jen dvě studentky. Přemýšlíte, co všechno tohle znamená? Co se vlastně stalo? Lekli jste se? Ať už jste na moje první slova zareagovali jakkoliv, zasloužíte si pravdivé vyjasnění situace. Číst dál…