Školní rok sotva začal a již je z mnoha stran slyšet brblání a protesty. Skleslé tváře, závistivé pohledy, někdo dokonce i pár slziček uronil. Čím to jenom je, že z Velké síně po zařazování odchází část studentů s širokým úsměvem a druhým zbydou jenom oči pro pláč? Na tuhle otázku jsem si dovolila nalézt odpověď a teď se o ni s vámi ráda podělím, Moudrý klobouk je totiž zkorumpovaný!
Kolena mám roztřesená před kloboukem... mluvícím? Kampak budu zařazena? Kdepak je mé cesty cíl?
Číst dál...
S počátkem dalšího školního roku se událo hned několik změn. Tou první, a pravděpodobně nejvýznamnější, byla samozřejmě změna ředitele školy. Byť se mohlo předběžně zdát, že to zas taková katastrofa nebude, hned pár dnů po nástupu do funkce, začal vydávat vyhlášky. A ta první se dotkla téměř všech studentů.
Prázdniny utekly jako voda a my opět zasedli do lavic. Mnozí z Vás by jistě rádi ještě alespoň pár dní lenošili a užívali si blažené volno, leč nedá se nic dělat. Nač ale zoufat? Uchovejte si vzpomínky na určitě krásné prázdniny a přivítejte nový školní rok s otevřenou náručí!
Číst dál…
Konec roku se blíží rychleji, než by se dalo čekat, a i když jen mrknete, uplyne několik dní jako voda. Ovšem i tento konec předznamenává nějaký začátek, a tentokráte je to začátek letních prázdnin, které si jistě každý plánuje po svém. Na rozloučenou s tímto školním rokem jsem si dovolil sepsat kratší básničku, nikterak namáhavou na čtení, jen pro pobavení. Tak směle do ní. Číst dál…
Drazí studenti, profesoři, prostě čtenáři Bradavičníku.
Jak jste již určitě zaznamenali, školní rok 85/86 se se nám pomalu, ale jistě blíží ke konci. Studenti už nedočkavě vyhlíží prázdniny a balí si kufry, profesoři z posledních sil sbírají známky na vysvědčení. Číst dál…
Sedm let jsem poznával zdi Bradavického hradu, jeho temná, ale i světlá zákoutí. Dnes, kdy píšu tenhle článek, je jeden z mých posledních dnů, kdy nadobro tento hrad opustím a nikdy v životě se už nevrátím. Psal se rok 2079, kdy jsem jako malý kluk, začínající student na této prestižní škole, nastupoval do lodiček a odjížděl s panem školníkem přes celé to nádherné jezero, až k branám toho velkolepého hradu. Netušil jsem, jaký bude můj první ročník; stejně jako mojí soukmenovci a budoucí spolužáci. Měl jsem strach, že budu zařazený do nevysněné koleje, ale mým druhým domovem se skutečně stala kolej Nebelvírská; tam kde odvaha, čest a rytířskost neznala hranic. Číst dál…
Každý obyvateľ hradu, ktorý aspoň prešiel okolo ihriska si podľa mňa musel všimnúť, že sa tu nehrajú zápasy. Ale aký na to je dôvod? Chýbajú snáď nadšenci famfrpálu? Mám pocit, že tých je docela dosť. Existujú tými, majú kapitánov a organizujú sa tréningy. Tak kde je potom chyba? Číst dál…
Stereotyp znamená, že je něco zatraceně pořád stejné… A pořád se to opakuje. Tento jev může být spojen prakticky s čímkoliv, každopádně já se zaměřím především na stereotyp tady u nás. V Bradavicích… Číst dál…
Snad každý má na hradě nějaké zvíře, ať už kočku, sovu, žábu či kluběnku. A kdo už žádné zvíře nemá, aspoň ve skrytu duše závidí těm, co ho mají. Existují i tací, co by si nejraději z hradu udělali zvěřinec. Proč ty zvířata všichni tak milují? Co na těch špindírách vidí? Číst dál…