Jakmile se vykolíbáte z loďky a uvědomíte si, že vlastně netrpíte mořskou nemocí… z ničeho nic se objevíte ve velké síni. Svět se smrští (v horším případě to samé udělá i močový měchýř.) Jakási síla vás popadne za kotníky a odmítne pustit dál. 5 kroků ke stoličce. Co se děje pak… to je síla!
Jejich revírem jsou Bradavice. Jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci jsou neposlušní spolužáci, nespravedliví profesoři a špatně spláchnuté záchody. Muži (a ženy) s odznaky pracují ve dne, v noci. Jejich úkolem je chránit naši bezpečnost, vychovávat nás a machrovat s přístupem do péčkovských koupelen. Jaká je však jejich lidská stránka osobnosti?
Zdravím všechny nové tváře a i ty staré. (Pokud se někdo cítí až moc starý, tak… je to víceméně jeho věc, jen jsem to chtěl konstatovat).
S novým školním rokem se o slovo hlásí i starý dobrý Bradavičník a jednotliví šéfredaktoři!
Nie je to tak dávno, čo v čele zelenej koľaje stála profesorka al´Mearová. Nadišiel však nový školský rok a študenti sa s pootvorenými ústami nestačili diviť – úplne sa vyparila! Niekto by si samozrejme mohol myslieť, že sa len premenila na Jane Boneovú, aby nás vystrašila, ale pravda bola opakom. A ako každý iste vie, žiaden odchod či zmena vo vedení sa nezaobíde bez klebiet vedúcich od ucha k uchu, od obrazu k obrazu, teda ani tento nebol výnimkou. Číst dál…
Konec roku se už jistě blíží, což znamená začátek námi všemi milovaných prázdnin. Prváci odcházejí se svým prvním a určitě i (doufejme) dobrým vysvědčením, starší sice také, ale u nás to přeci jen není, kdo ví jaká událost. Nepochybně se většina těší i na závěrečnou slavnost, každopádně já dostala jeden nápad na článek. A raději jsem se ho rozhodla napsat hned, jelikož často zapomenu, co jsem to chtěla. Naštěstí jsem měla volný večer a v ložnici jsem byla sama, původně jsem chtěla jít psát jinam, neboť v ložnici to moc nejde, ale poslední dobou je všude moc plno, to bude tím, jak se všichni už těší na prázdniny a podobně. Což znamenalo to, že jsem si lehla na postel a začala psát… Číst dál…
Při úklidu mého pokoje ve sklepení (jednou za studium by si měl člověk uklidit) jsem našel básničku vytvořenou ani nevím pro jaký účel. Pravděpodobně za tím stojí nějaká soutěž, nebo chvilka nudy na hodině, ale řekl jsem si, že bych se měl s Vámi o ni podělit. Berte prosím při čtení na vědomí, že jsem ji psal v nějakých 12 letech, takže ta úroveň není dokonalá a od té doby se také změnily mé názory, myšlenky, i postoj k různým věcem. Číst dál…
Kdo to pro Merlina svatý Walstan je, že? Ačkoliv jsem sám byl překvapen, mnoho studentů majících určité ponětí o mudlovské kultuře Walstana spojují s auty. Což ale není pravda, vážení! Číst dál…
Málokdo z vás ví, že byl na hradě spáchán zločin. Viníci ale byli usvědčeni, takže se zdá, že není co řešit. Ale ne všechno je tak, jak se to na první pohled jeví a i zdánlivé maličkosti a detaily mohou sloužit k odhalení něčeho většího. Stačí se jen pozorněji dívat kolem sebe, všímat si svých spolužáků a kamarádů, jejich chování a možná o nich zjistíte něco, co by vás nenapadlo ani ve snu. Třeba, že nejsou tak andělsky nevinní, jak působí na své okolí.
Vlasy. Jakési cancy trčící z těla, které ani nemůžeme vlastní vůli ovládnout a jejichž původní vzhled jsme si nevybrali. Přesto jim my lidé vkládáme významy, které jsou ve své podstatě padlé na hlavu. O vtipech na blondýnky ví asi každý, ovšem takových fám nezůstali ušetřeni ani zrzci. Sepsal jsem si několik těchto blábolů, na které jsem narazil v časopisech nebo je někde zaslechl, a rozhodl jsem se vyzkoumat co je na nich pravdy. A koho jiného se nezeptat, než přímo zrzků? Číst dál…