Ne poprvé se mi ukázalo, že jsou lidé nevychovaní. Stává se to pořád a to i mimo hradní zdi tohoto ústavu. Avšak v den, kdy mi zrovna nebylo do smíchu, jsem si této problematiky začala všímat o to pečlivěji a naskytl se mi velice nepříjemný fakt – studenti, ale také profesoři až neuvěřitelně často skáčou do řeči. A já se na tuto problematiku rozhodla napsat krátký, stručný a snad jasný fejeton. Číst dál…
S blížícím se svátkem jménem Valentýn jsem si pro vás připravila takové menší zpestření dne v podobě básničky. Určitě každý na hradě přemýšlel o zakladateli jedné z kolejí. A nad kým jsem přemýšlela při tvorbě mého malého dílka já? Odpověď je jasná, nad Helgou z Mrzimoru! Zakladatelce koleje jménem Mrzimor, koleje v níž také jsem a kterou naprosto zbožňuji. A jak jsem k této básničce vůbec přišla? Inu, Vánoce byly rázem fuč a já neměla co na práci, pár dnů před Valentýnem jsem přemýšlela nad Helgou a jaký měla život a co k životu přece patří? Nějaké ty trampoty s láskou! A jak jsem tak přemýšlela, napadlo mě, jakou ji asi tak měla, podle mého názoru, Helga. Byly její city opětovány nebo ne? Číst dál…
Blíží se den svatého Valentýna. Přípravy jsou v plném proudu, sovy doručují valentýnky, každá dívka se červená, při pohledu jakéhokoliv hezkého kluka a my jsme si připravily rozhovory s několika morčaty ze studentské rady. Dozvíte se, co si myslí o Valentýnu náš primus James a prefektky Rebecca a Rosalie. Jak chtějí trávit Valentýn? Mají svou tajnou lásku nebo ne? Přiletěli k nim sovy s valentýnkami? To vše se dozvíte v těchto rozhovorech. Číst dál…
Máme sice už nový rok, ale pojďme se poohlédnout za koncem toho minulého. Jaká byla na hradě atmosféra před začátkem vánočních prázdnin? Komu zrušení vánočních oslav vadilo více? Prvákům, nebo starším? Číst dál…
Vánoční svátky. Bujaré oslavy probíhající snad ve všech koutech našeho úžasného hradu, veselící se studenti, poskakující skřítci,… Ano, toto vše je v naprostém pořádku a nikdo by v tom nehledal nic podezřelého. Viděli jste ale během celých prázdnin některého z profesorů? Číst dál…
Možná už vás také napadla ta otázka: Jak si asi na kouzelnický život zvykali studenti ze tří různých rodin, buď z té, kde kouzlí oba dva z rodičů, z té, kde kouzlí jenom jeden z rodičů anebo z té, kde jsou oba rodiče mudlové? Ano? Pak čtěte dále, odpověď (snad) najdete v následujícím článku… Číst dál…
Při sestupu po schodišti na cestě do Velké Síně jsem narazila na bandu nových studentíčků a napadlo mě: Jak to dělají, že mají při vší té práci se poflakovat po hradě? Potom jsem se zapřemýšlela i nad dalšími otázkami, na které bych chtěla znát odpověď (a rozhodně nebudu sama). Každý z nás si prvním ročníkem prošel, ročníkem, kdy nás nikdo neznal, a začínali jsme od nuly. Jak tedy vidí kouzelnický život právě oni? Na pár otázek mi odpověděli studenti Christian W. Leighton a Michael E. Cypher z Havrspáru, Arishell Clouser a Renee Ren Richardová z Mrzimoru (s malým přispěním studentky Helly Chaos Small) a Leo Jay Mason, Abbie Claire Taylor a Faye Amelia Dobrev z Nebelvíru.
Drazí čtenáři Bradavického plátku,
jak čas plyne, s každým dalším rokem stárneme, (někteří) dospíváme a postupujeme do vyšších ročníků. Rychle to uteče, zkoušky NKÚ a OVCE, a sotva se nadějeme, je čas školu opustit. Toto je už i případ naší exprimusky Carmen. Ta nás se začátkem letních prázdnin musela opustit, tím pádem ji v její funkci musel někdo vystřídat. A kdo že to je? Někteří z Vás to jistě ví, jiní možná ne. Ze svých vlastních zkušeností ale vím, že se informace (ať už to jsou drby či ne) šíří po hradě rychlostí zvuku! Číst dál…
Už jste někdy uvažovali nad tím, jak vypadá Bradavické podzemí? Zajímalo by vás, co se tam skrývá za stvoření a jestli snad nehrozí nějaké nebezpečí? Nás, odvážná mrzimorčata, to zajímalo také a tak jsme se pro jednu takovou výpravu rozhodli. A že to tedy bylo něco, to vám povím. (Podezření některých jedinců, že Zmijozelští kdesi v hlubinách hradu přechovávají baziliška s tím jistě nemělo nic společného.) Číst dál…
Každý z nás má jistě nějakou tu chvíli, kdy už nepotřebuje napsat jediný úkol, nemusí jít zrovna na žádnou hodinu a prostě zjistí, že najednou není, co by dělal. To nastává ten moment, ve kterém bychom se mohli začít věnovat nějaké naší soukromé zábavě, něčemu, co nám udělá radost. Jenže dost lidí neví, co by zrovna mohli činit a tak to dopadá, že se buď nudí nebo dělají věci, které jsou přinejmenším… zvláštní. Číst dál…