Bradavičník

V Bradavicích je určitě přespříliš oblíbených, ba i nejoblíbenějších věcí, už jen proto, že hrad neobydluje zrovna nejméně bytostí. A všichni asi těžko můžou zbožňovat stejné věci nebo stejné profesory, to je přeci nesmysl. Ale mezi jednu z nejoblíbenějších věcí rozhodně patří jídlo. (Jak by taky ne, když nás udržuje při životě, máme velký výběr a vaří nám ho precizní domácí skřítci.) Proto jsem si dala tu práci zjistit, jaká je Vaše nejoblíbenější část dne, ve které je k dispozici jídlo (rozumějte: snídaně, oběd, večeře, nebo i to, co je mezi jídly) a ještě také to nejoblíbenější jídlo z nejoblíbenějších. (Počítaje i sladkosti a všechno, co se dá jíst.) A k tomu jsem přidala i další otázky, které jsou i s odpověďmi zmíněny níže.
Samozřejmě jsem všem nechala i prostor, aby se k tomu kdyžtak vyjádřili, pokud nechtějí jen jednoslovnou odpověď, což je v některých otázkách ani není možné. Číst dál…

Zavázat motýlka, zcela zbytečně prohrábnout vlasy hřebenem a nechat do sebe nacpat poslední připomínky ohledně waltzu a blues (jedny z mála tanců, kdy neohrožuji okolí více než je nutné) – takové byly mé přípravy na kroužek tance. A právě o něm vám teď logicky budu povídat. Poté, co k výzbroji přibyla i TPP (taška první pomoci obsahující mimo jiné svačinu) a já strčil hlavu do dveří příslušné učebny, jsem však došel k názoru, že jde o kroužek tance plného překvapení. Své bílé rukavičky jsem z kapsy ani nevytahoval, jelikož na hodinu street dance mi jednoduše připadaly krapet mimo. Číst dál…

Každý den kolem nich chodíme, díváme se na ně, avšak jen málokdy nás napadne se zastavit a promluvit si s nimi. Avšak i ony oplývají svým vlastním příběhem a mají nám co povědět. O koho se jedná? O obrazy přece!

Číst dál…

Rozhovor s učitelem? Proč by ne. A tady máme zrovinka profesorku z řad studentů, která na naší škole prováděla stejné lumpačiny, jako my. Nebo snad ne…?

Číst dál…

Začínáme

Číst dál…

Jak se zima blíží a tím se náš optimismus vytrácí, nastal čas na krátký pohádkový příběh, který vás snad aspoň trochu potěší a zahřeje na duši.

Číst dál…

Zase nastaly halloweenské svátky. Já si řekla, že bych mohla taky jednou za čas vytáhnout paty a zajít na nějakou tu akci a když jsem se tam už dostala, proč o tom nenapsat, že? Ale jelikož jsem si sebou nikdy nevzala blok, protože jsem tušila, že se tam nebudu jenom flákat a zapisovat, psala jsem to z toho, co jsem si zapamatovala, tudíž se za případné nesrovnalosti omlouvám. Číst dál…

5. listopad – den kdy se otřásli Bradavice.
I takto by se dal nazvat blížíce se slavný den a taky chystaná akce StR (vymyšlená mou ne příliš malou maličkostí). A co že se vlastně děje, že polovina hradu tak vyšiluje? Číst dál…

Už je to několik měsíců, co pro moji maličkost poprvé začalo poznávání kouzelnického světa a všeho s ním souvisejícího. Možná jsem se, stejně jako někteří z vás, nechala unést těmi novinkami a velice ráda jsem se pustila do plnění všech úkolů. Ale jaksi jsem si prostě nevyměřila čas a napsala jsem je za strašně malinkou chviličku, alespoň pro mě. Jenže, co jiného dělat, když téměř nikoho neznáte a úkoly už máte hotové. Někdo by se chtěl možná učit, ale na mě je to až moc nových informací naráz. Proto jsem se šla projít po pozemcích hradu. Vál tam studenější vítr, ale vcelku klidné místo. Hlavně u té stále kvetoucí Sakury. Sedla jsem si do jejího stínu a na papír psala prostě všechno, co mě napadlo. No a nakonec, protože se mi to zdálo celkem dobré, jsem se rozhodla poslat to do Bradavičníku… Číst dál…

Zajímá vás, jak to vypadá v mudlovském pokoji? O letních prázdninách jsem se dostala na takovou větší exkurzi po pokojích mých mudlovských kamarádek. Žádná sláva, říkám rovnou. Jelikož se pojem „mudlovský pokoj“ vztahuje i na mně, rozhodla jsem se, že celou situaci odlehčím v krátkém fejetonu. Samozřejmě za účelem vás s takovýmito pokoji seznámit. Číst dál…