Pro některé školní rok utekl jako voda, pro jiné se možná táhl jako děsivá noční můra. Ať tak či tak, je konec. Konec úkolů a nervy-drásajících t(r)estů ale i mnoha zajímavých soutěží a všeljakých akcí a akciček. Tedy pro letošek, že. A tak se na mne snad nikdo nebude zlobit, když se s Vámi jménem celé Mrzimorské redakce a vlastně i celého Bradavičníku rozloučím. Číst dál…
Bylo nebylo jedno jezero. To jezero se jmenovalo Černé jezero. Vsadím se s Vámi, oč chcete, že každý z Vás ví, o jaké jezero běží. Je to naše jezero! Bradavické! To je, co?
S tím jezerem se ale něco stalo. Číst dál…
Možná vám to uniklo, ale kalendářem proběhlo datum označující výročí svatého Davida. Místo nudné přednášky se naše milovaná škola rozhodla najet na program zdravé stravy (nebo prostě opět šetří) a všude byl ten den k vidění pórek (ano, dá se, mimo jiné, jíst). Dokonce měla proběhnout i jakási pórková bitva, či co to pro Merlina ta Studentská Rada zase vymyslela. A protože se proslýchalo, že podstatou celé soutěže bude klání v konzumaci pórku, jednoduše mi to nedalo a na ty králíky jsem šel hodit oko. (A teď už mne konečně přestal ten obraz strašit ve snech a mohu vám o akci poreferovat.) Číst dál…
(Předem vás upozorňuji, že tento případ rozhodně není pro slabé povahy. Vyskytuje se zde mnoho strach nahánějících teorií a je možné, že po přečtení jen tak neusnete.)
Není tomu tak dávno, co jsem otevřela šuplík s tím, že si na sebe vezmu své oblíbené ponožky – takové hrozně svítivě žluté a kotníkové. (Což mi připomíná, že kdybyste je někde zahlédli, hned mi je přineste!). Jenže ouha. Nebyly tam. Zprvu jsem to sváděla na mou nepořádnou spolubydlící Zoey, ale pak jsem se do tohoto případu pořádně obula (a to i bez ponožek, prosím pěkně) a zjistila věci velmi zajímavé… Číst dál…
Říkáte si, že jsou všechny úkoly nudné a že jsou všichni profesoři suchaři? Chyba lávky! Kupříkladu paní profesorka Chapmanová rozhodně patří mezi profesory, kteří svým zadáním úkolu nikdy nezklamou. Tedy, alespoň mně se zadání úkolů z Kouzelných formulí vždy líbí. (Samozřejmě bych mohla ve výčtu originálních profesorů pokračovat, ale to není mým záměrem.) Nu, a právě díky jednomu takovému úkolu jsem nedávno zažila vážně zábavné odpoledne, které bylo navíc skvělou zkušeností. A jelikož to vážně stálo za to, tak jsem se, na popud profesorky Chapmanové, rozhodla, že se o tento zážitek podělím i s vámi, čtenáři. Číst dál…
Jednoho odpoledne, zrovna v sobotu jsem vypracovávala pitomý úkoly. Nějak mě to nebavilo a tak mě napadlo, udělat takový menší kvízeček. Vybrala jsem nejlehčí otázky, na který jde odpovědět a vydala jsem do sovince, odeslat je pěti lidem. A konečně když se mi od nich vrátili sovy i s odpověďmi, napadlo mě dát to sem, do Bradavičníku, aby jste věděli názory několika spolužáků, či jiných studentů.
Ne, že bych třeba chtěla nějak sesunout Bradavice o několik příček v žebříčku nejlepších kouzelnických škol níže, ale tak… kdo by nechtěl vědět, jak si na tom vedou z pohledu studentů? Už tu byli nejlepší a nejhorší učitelé, avšak učitelé tvoří předměty, které je také víceméně dělají (ne)oblíbenými. Je tudíž celkem zajímavé dozvědět se, kam se studenti těší. Ano, já to sice vím z vlastních zkušeností, avšak věřím, že v řadách našich profesorů se bude nacházet někdo, kdo studoval třeba na jiné škole, tudíž neví, jaké to je pro zdejší studenty chodit po schodech (které mění svůj směr) nahoru a dolů a to (jen) kvůli učení… ble. Číst dál…
Lidská mysl je něco nevyzpytatelného a i ta naše vlastní nás dovede pěkně zradit nebo překvapit. Dokonce i my mocní kouzelníci nemůžeme říct, že známe všechna zákoutí našich myšlenek, stejně jako nevíme pořád spousty věcí o magii. Jeden docela zajímavý případ se stal v nemocnici svatého Munga, kde z oddělení duševně chorých prchl blázen a dokonce se mu dostala hůlka do rukou. Co všechno pak nadělala taková hůlka v rukou blázna?
Bylo nebylo. Nebo nebylo a bylo? Moment, to je nesmysl. Jenom taková ta divná kočka umí zároveň být a nebýt. Ehem.. Ještě jednou.
Rozhodně tam byla tma. A ztracené děti. Ty byly dvě. Kluk a holka. Takže vlastně byli. A jmenovali se Chlebíček a Smaženka. Číst dál…
Jistě si mnozí z vás pamatují, že něco podobného se pořádalo vloni a předloni…a předtím Roweně žel ne. No ano, předtím to zřejmě nikoho nenapadlo, až přišla jedna malá blonďatá Skotka, co ráda jí…a je mlsná, nutno říct. A protože měla i hodně kamarádů navátých sem čertví odkud, no..tedy kteří se zde objevili za účelem získávání vědomostí a byli tak odtrženi od svých rodin, tradic a také jídla, zejména toho svátečně vánočního…dostala ta mlsounka nápad. Totiž, když ti všichni Japonci, Rusové, Němci, Španělé, Francouzi a prostě Hotentoti všech barev a vyznání, čisté krve i ti ostatní, nemůžou za mlsáním domů, „přijde“ mlsání za nimi.