Bradavičník

Jak se k vám jistě doneslo, nebo taky nedoneslo, těžko říct jak funguje předávání mezikolejních informací. No nic, pokud nejste zelení, tak tohle možná nevíte, ale pokud jste, tak pravděpodobně ano. Už tři roky vedu Sportovní Spolek, kde se zaměřujeme na všemožné sportovní aktivity, které slouží hlavně pro odreagování a pobavení.
Tenhle rok ho vedu s druhou naší zelenou perfektkou Mikailou. Zajímá vás, o co jste přišli? V tom případě hurá do čtení.
Číst dál…

Je téměř 10 hodin ráno 8. února 2089. Teplota bloumá někde pod nulou a na nádvoří Bradavického hradu se schází profesor Rein s pár studenty, kteří u něj navštěvují hodiny dějin pro šestý ročník, ale i jiní, kteří jsou prostě jen nadšenci do dějin (nebo se možná jen na chvíli chtějí dostat z hradu).

Číst dál…

Až do jedenácti let jsem měla o famfrpálu jen okrajové povědomí. Mému životu vládly sporty mudlovské a nikdy mne nenapadlo, že bych se snad měla věnovat chytání nějakého míče a sedět u toho na koštěti. Míčové kolektivní hry nikdy nebyly mou silnou stránkou. Ovšem to se po mých jedenáctých narozeninách mělo změnit.

Číst dál…

Na začátku školního roku si studenti havraspárské koleje sedli, dali bystré hlavy dohromady a nalinkovali si aktivity na celý školní rok dopředu. Dobře, zas až tak pilní nebyli, ovšem vznesli několik nápadů a tipů na to, jak trávit své volné chvíle na Hradě. Kromě toho, že se rozhodli sportovat, zalíbila se jim i myšlenka hraní společenských her.

Číst dál…

Jestli je něco, co nemám ráda, tak…no vlastně nemám ráda spoustu věcí. Takže jinak. Je hodně věcí, které nemám ráda a jedním z nich je dávání dárků. Asi tak před šesti lety jsem vyčerpala veškerou svojí inspiraci a od té doby nikdy nevím co komu dát.
Oslavování svátků a dávání dárků by přece nemělo být stresující. Měli bychom si to užít v klidu a pohodě, nebo ne?
Číst dál…

Poznámka šéfredaktora Wilsoňáka: Série „První rok v Bradavicích“ k nám zavítala od nadané mladé modré žurnalistky Madeleine snad jako na zavolanou. Jsem přesvědčem o tom, že něco takového nám v Bradavičníku již dlouho chybělo. Však každý z nás si prošel něčím podobným, a tak věřím, že pro Vás, čtenáře, bude snadné se s Madeleininými postřehy a pocity identifikovat. Na nic tehdy nečekejte a neváhejte se pustit do čtení!

První rok v Bradavicích

Část 1. – Odjezd a rozřazování

Číst dál…

Môj život bol donedávna pokojným, tak pokojným ako život mudlovského dieťaťa môže byť. A ostal by pokojným zrejme ešte veľmi dlho, lenže to by k nám do dvora nesmela priletieť cudzia sova so zvláštnym listom… Svoj prvý list do Bradavíc som spálila rýchlejšie, ako si ho otec všimol, druhú sovu som však nechytila a tak začal môj príbeh. Otec ma nasadil do auta a odviezol ma do Londýna a na Šikmej uličke som zažila svoj prvý kultúrny šok. Nevedela som, čo odo mňa ten divný chlapík v starom obchode chce, keď mi začal do ruky pchať akýsi kus dreva, ktorý, ako som neskôr zistila, nazývajú prútikom…

Číst dál…

V kouzelných formulích jsme dostali úkol sepsat příběh o kouzle Periculo. Po jeho vyhodnocení jsem se rozhodl se s o něj s vámi podělit.

Číst dál…

Na Vánoce tohoto roku jsem se těšila víc, než na ty ostatní. Znamenalo to, že čtyři dlouhé měsíce plné učení hodím za hlavu a konečně strávím trochu času v obýváku, zabalená do tlusté deky, s teplými ponožkami na nohou a u krbu. Měla jsem naplánováno, že s rodiči upeču cukroví, tentokrát – bez keců – ozdobím Vánoční stromeček a výjimečně nebudu štěkat na sestru, kdykoli se ke mně přiblíží na víc jak pět metrů. Naplánovala jsem si zkrátka krásnou domácí pohodu, koulovačky, sledování sněhu za oknem a válení sněhuláka. Po nastoupení do vlaku jsem cítila jakousi pohodu u srdíčka.

Číst dál…