Onehdá se mi přihodila taková podivná věc. Obědvala jsem si spokojeně ve Velké síni, když tu se ke mě snesla sova, taková bílá byla, ale celá umouněná od sazí a začala do mě klovat. Nejdříve jsem si myslela, že mi nese nějakou zprávu z domova, to by podle těch sazí i sedělo. Brzy jsem však přišla na to, že u nožky žádný dopis uvázaný nemá. Jenže, co potom tedy mohla chtít? Číst dál…
Drazí čtenáři, zde jest splnění našeho slibu. Zajímá Vás, kdo vlastně LUARTRIE je? Proč píše tak, jak píše? Zajímá Vás tato tajemná osobnost? Tak neváhejte a pokračujte směle dál. Přinášíme Vám exkluzivní rozhovor, který odkryje mnohé možné i nemožné. Možná. Číst dál…
„Noc úplňku. Všude kolem panoval klid a po celém lese vítr roznášel to nesnesitelné, mrazivé, podzimní šero. Muž v otrhaném hábitu spěchal do tmy. Do samotného lesa, kam by se opovážil snad jen ten největší hlupák. Netrvalo dlouho a ozvěna z lesa navštívila i blízké okolí. Hlasitá a děsivá ozvěna, jež vyplašila hejno havranů, kteří doposud kroužili kolem koruny stromů. Ozvalo se zavytí. Dlouhé a táhlé. Ale ne ledajaké ..“ Číst dál…
Říkáte, že golemové neexistují? Že jsou to jen báje a pohádky na strašení malých dětí? Dovolte, abych vás tímto článkem vyvedla z omylu.
Nadešel čas něčeho zvláštního, tajemného, děsivého a Salazar ví, čeho ještě. Přinášíme Vám další fiktivní článek, jehož obsahem jsou dvě sestry, jedno kouzlo a samotná smrt. Ten správný článek, pro ty „divnější“ čtenáře. Číst dál…
Mnozí z nás byli z této zprávy jistojistě zděšeni, jiní se zas ptali se vykuleným výrazem „Proč“; „Jak to?“. Ano, řeč je o Aprílovém žertíku našeho drahého ředitele, pana Lobbera.
Kupodivu si někteří mohli všimnout, že naši líní lvi po době zas vytáhli drápky a ukázali co v nich je. Konkrétně v soutěži s docela podstatnou otázkou „Proč je moře modré?“ od Lucii Lex Liu se vydrápla naše Lole Miko Leiringová na první místo a naše Carlotta Reyerová na místo druhé. Proto si zde dovolím uveřejnit Lolin vítězný článek. Hezky si ho užijte.
Mé oči sledují
hvězdy rozkvétají,
jako rolničky zvoní,
zlaté slzy nebe roní
na vodní hladině,
dýchám jen pro ně,
tonu v řvoucím tichu,
nedostává se mi sluchu,
duši mojí pohlcují,
po vodě plují
tisíce diamantů drahých
a přec tak prostých. Číst dál…
Vážení čtenáři. Přinášíme Vám další dech beroucí povídku, která zanechává mnohá dvířka otevřená. Náš pravidelný přispivatel LUARTRIE má nyní konkurenci. V jeho šlépějích nyní kráčí i další pseudonym s tajemnými příběhy. Kdože se to vydal stejnou cestou? Jen jedno slovo. Jeden pseudonym. Leyrish. Ale nyní již k samotnému příběhu. Číst dál…
Každý z nás se alespoň jednou denně zastaví ve Velké síni na něco k snědku, či aby zahnal žízeň. Určitě se mezi vámi najde někdo, kdo je stejný blázen do horké čokolády jako já. (Pokud ne, tak si to aspoň myslete!). Číst dál…