Máme tu nový školní rok a s ním i další přepravování studentů z Prasinek do školy, kteréžto je úspěšně (víceméně) za námi. Samozřejmě se od té doby událo spousta dalších věcí, ale kdo z vás by četl dlouhý článek? No? Nikdo, já vím… řekněme si to po pravdě. Číst dál…
Člověk by si myslel, že v řadách našeho studenstva panuje jistá informovanost, co se týče nebezpečných objektů, tvorů a zvěře na naší škole!
Bohužel nás, jež rychle vyzkoumali, který schod se musí přeskočit, nechcete-li zůstat trčet na pohyblivém schodišti, které brnění údajně žere prváky (čemuž ani za mák nevěřím, ale jistota je jistota), kde narazíte na Protivu (skoro všude, ale důležité je jeho nadcházející přítomnost vytušit a klidit se. Což není těžké, pokud máte dobrý sluch. Jeho pšoukání je nepřeslechnutelné…) a hlavně kterým stromům se musíte vyhnout obloukem, je asi málo.
Ano, ano, máme tu další školní rok, objevily se mezi námi nové tváře a spolu s tím přichází i další povinnosti. Ještě než se ale pustíme do toho každodenního shonu, psaní několikastránkových esejí pro pana Petrova či do házení bomb hnojůvek v síni, měli bychom se pobavit a užít si poslední minuty bez jakéhokoli dozoru. Člověk by řekl, že naši studenti tak učiní a stráví první, ještě volné dny bavením se až do nočních hodin. Číst dál…
Mnoho z nás si lámalo hlavu s tím, jaký bude další osud naší oblíbené profesorky, slečny Adrianet Renawalti. Jsem ráda, že všem přátelům můžu oznámit to co, někteří už možná ví, jiní jen tuší…slečna Adrianet už není slečna, nyní je paní Adrianet Renawalti Mekhet. Ano, navzdory některým černým předtuchám a nedůvěře se stalo to, co se stát mělo. A jak to probíhalo? Já na té svatbě byla a ráda vám to popíšu. Číst dál…
Možná občas také potřebujete poradit se studijními záležitostmi a rozhodnete se proto vyšplhat z podzemí až do druhého patra, kde sídlí naše milé Studijní oddělení v naději, že Vám právě zde pomůžou, ale ouha! Na dveřích visí modrá cedule s nápisem – „Dnes není úřední den“.
Smůla, řeknete si nejspíš. Možná, zapojíte mozek, vyptáte se přátel, zkrátka poradíte si sami, anebo? Zkusíte jiný den, pravděpodobně hned ten následující. Číst dál…
Bradavice se zas rozjíždí na plné obrátky a s nimi i vlna průserů, dobrodružství, učení, handrkování se o skřítčí lahůdky a jiné milé, či nemilé příhody a drby, které jsou hnací silou našich novin. Stejně tak se přivalila vlna nových studentů a každý se obarvil podle gusta moudrého klobouka. K nám však přišli ti, co se začali červenat.
Tímto tedy vítám hlavně všechna nová, čerstvě okloboukovaná lvíčata mezi námi. Ale i ostatní, bez ohledu na barvičku nebo věk musím pozdravit: Pac a mňouk… nebo spíš Rrrrrau!
Ach ano, zpět a v plné síle! Dva měsíce utekly jako voda a my, pilní studenti jsme zpět za svými zaprášenými stoly plných pavučin připraveni se s vámi podělit o všechny samozřejmě pravdivé novinky.
Známky uzavřeny, zítra závěrečná slavnost a potom hurá na prázdniny. Zní to nádherně, že? I v Bradavičníku se připravujeme na prázdniny, i když někteří redaktoři je vyhlásili již s prvními náznaky hezkého počasí, neb se po jejich stolech táhnou úctyhodné pavučiny. Dovolte mi nyní, abych se jménem celé redakce rozloučila nejen se školním rokem 2077/2078, ale na dlouhé dva měsíce i s vámi, našimi čtenáři, neb o prázdninách se budeme flákat taky, a jak! Číst dál…
Inu, jak už název sám napovídá, hrad se dočkal návratu jedné poměrně známé studentky. Ne, o sobě, samozřejmě, nemluvím. Je to už sice pár týdnů, možná dokonce i měsíců, neaktuální, nicméně, já jsem v tom opravdu nevinně. To ten brk za tři galeony. Je pomalý, neobratný a starý. Možná je načase přemýšlet o něčem vychytanějším. Co takový Bleskobrk? S ním by se mi už nemohlo stát, že bych aprílový případ psala na konci června. No, co už … Číst dál…
Před časem skončila soutěž praktikanta Alexe Petrova Vysněná identita. Když jsem tak zase jednou šla kolem magického zrcadla, o kterém jsem psala, postesklo si, že o sobě ještě nikdy nečetlo, a že by moc, moc chtělo. A když už jsem jednou ta šéfredaktorka, jestli by to nějak nešlo. Při pomyšlení, že by mne zrcadlo zase mohlo nějak vypéct, jsem raději rychle souhlasila. Ke konci školního roku vám tedy přináším svou verzi Vysněné identity. A když bude souhlasit vítězka soutěže Isabella J. Smithová, dočkáte se i jejího zpracování dne v kůži Sira Stanleyho.
A jak to vlastně s tím magickým zrcadlem bylo? Celá věc se seběhla nějak takhle …