O tom, že bradavičtí studenti rádi soutěží, není třeba delších diskusí. O této skutečnosti svědčí, například, nástěnka u sekretariátu ve druhém patře, která je čím dál plnější. Je možné zde nalézt opravdu pestrou nabídku – od hádanek usměvavé slečny al´Mearové, přes rétoriku, až po soutěže, u nichž jde především o originalitu a fantazii. A jak tomu bylo za poslední dva měsíce? Číst dál…
Bylo by hříchem, kdyby škola neuspořádala v tom krásném letním počasí tradičně nějaký ten piknik. Zajít si na louku, nahodit bronz, poznat bujarou přírodu. Ovšem tradičně se musel vloudit i nějaký ten problém, špetka chaosu, kapka nebezpečí a hodně napětí. Tak jak to ostatně u nečekaných dobrodružství bývá. Nikdo však netušil, že se věci začnou ubírat do takových měřítek.
Může to vypadat, že jsme chcípli. Může to vypadat, že už na to kašlem a nic neděláme. Ale co byste po nás chtěli v takovém vedru? Něco kloudného, smysluplného a čtivého? Ale dejte pokoj!
Ano, jak již titulek napovídá, tento článek se bude týkat převážně našich kouzelnických dějin. A trocha historie nikomu neuškodí, že. Náš pravidelný přispivatel LUARTRIE, se rozhodl, že na závěr roku zanechá svých povídek a nabídne nám také něco, co by podle jeho názoru mohlo ocenit více čtenářů, než jen Ti fanataci, kteří hltají naše (-jeho) povídky. Dozvíme se zde nejen základní informace o černokněžnických válkách, ale i osobní názory autora, které jsou nepochybně (při nejmenším) velice zajímavé. Zvláštností však pro mne zůstává, proč náš autor jednu z kouzelnických válek úmyslně vynechal – koneckonců, jak se později sami dozvíte. A nyní již vzhůru do dějin! Černokněžníci čekají. Číst dál…
O co se jedná? O famfrpál. Byli jsme vyzváni naším kolejním, aby jsme sehráli zápas, ve kterém by se ukázalo, kdo je lepší. Sice nám, studentům, to bylo jasné, ale kolejnímu asi ne, kdo vyhraje. Kdo je onen kolejní? Koho vyzval jako první? Kolejní je Peter Gerhardsen a kolej je už nejspíš jasná, ale pro jistotu řeknu, tedy napíšu, Mrzimor.
Jak už to tak bývá, 21. března oficiálně začíná další roční období, jaro. Květiny se probouzejí k životu, s nimi nepříjemnosti v podobě alergií, teplota začíná být jakž takž příjemnější a všechno živé je přítulnější, viditelně milejší. Na světě je hned veseleji. Nicméně, k jaru patří více věcí. Například první jarní úplněk, který letos vyšel na 1. dubna. Takové pěkné datum. Při posledním aprílu profáci využili tvaru měsíce k né moc povedenému, z mého pohledu, žertíku. Onen vtip spočíval v divadélku napodobujícím přeměnu ve vlkodlaka, což se asi nehodí v hradě, jenž je plný dětí a nebelvírské Lole. Chudák holka, skončila u Munga, o čemž jste se mohli dočíst v článku od Mrzimorských, ale zpět k tématu. Pro nás, západoevropany, první jarní úplněk znamená, že se blíží další svátky. A to né ledajaké. Velikonoce! Pro někoho je to oslava jara, jiný to bere z křesťanského pohledu. Fajn, jsme tolerantní. Beztak to ve výsledku všichni slavíme stejně, pokud vůbec. Číst dál…
Nedávno proběhla hradem zpráva, že mrzimorský kolejní pan profesor Gerhardsen je vlkodlak. Mnozí z nás měli vcelku nedávno, byl úplněk, jedinečnou příležitost zjistit jak to tedy je. Ukázalo se že vlkodlakem je skutečně někdo z kolejních ředitelů. Chcete vědět víc?
Už i mezi kouzelnický svět dorazila populární mudlovská hra jménem Sudoku. Jen do našich školních novin se stále neprocpala. To bych ale chtěl napravit v této snad pravidelné rubrice. Dokonce budou i ceny pro první tři úspěšné luštitele, kteří správně vyluští všechny tři sudoku.
Bylo to hrozné, i tak děsivý duch měl sám nahnáno! Přiletěl do síně a v očích měl smrt, nedalo se s ním normálně mluvit. Z jeho zmatených slov šlo jen těžko vyčíst, co za stvůrnost ho asi mohlo vyděsit. Kdyby mohl znovu umřít, asi by už chytl infarkt. Šílená hysterie a panika se roznášela po síni jako mor. Váš Velkolepý reportér Vindict Veneas byl však u toho.
Již dlouho čekáte na nějaký netypický článek? Na něco k zamyšlení? Na něco, jež Vás donutí přehodnotit své názory? Tak jste se dočkali. Náš pravidelný přispivatel LUARTRIE se totiž rozhodl, zveřejnit další část svého pisatelského já. Dnes se však nejedná o povídku, nýbrž spíše o vskutku netradiční esej na velmi ožehavé téma. Jak již napovídá nadpis článku. Setkáme se zde s pocity a názory samotného autora, jež nám nejsou nijak vnucovány. Ale, které nás nutí se zamyslet. Chcete-li si přečíst něco odlišného, neváhejte a pokračujte. Číst dál…