Tak jsme tu měli den svatého Patrika. Celý hrad byl oděn do krásné zelené barvičky. Asi zavedu i nějaký modrý svátek. V každém případě si pro nás, své milované studenty, profesoři nachystali překvápko a prográmek. Žel Roweně jsem se tohoto programu neúčastnila. Takže o čem vám to tu chci naškrábat článek? Nejen v klubovně byl program, to vám říkám. Číst dál…
Bradavice přežily další svátek. Svátek svatého Patrika. Svátek, ve kterém se i ti červení museli obléci do zeleného a celá škola náhle o něco více zezelenala. Někdo říkal fůůj, jiní zase Jůů. A tak k nám až z Irska zavítaly jisté malé, zrzavé a zlatomilující bytůstky, nosící pouze a jedině zelenou módu, aby nás podrobily dalším zkouškám znalostí.
Mnozí z Vás si jistě všimli menší nástěnky ve druhém patře, na které naši drazí profesoři či profesorky vyvěšují soutěže, díky nimž někteří z Vás již získali pár galeonů, bodů pro svou kolej nebo menší drobnost na noční stolek. My jsme se nedávno rozhodli Vás informovat o výsledcích těchto aktivit popř. rovnou uveřejnit nejlepší práci z daného tématu. Číst dál…
Čtete správně, ani nejde o vtip. Skutečně se jedná o úmrtiny, a to blahopřání je také na místě. Já vím, zní to podivně, možná morbidně. Ale vše vysvětlím. Číst dál…
Milí drazí. Jsem v Bradavicích teprve prvním rokem, ale už se má úcta ke spolužákům z vyšších stupňů jaksi vytrácí. Znáte to – jste v klídku u jezera, válíte se v haldách sněhu, občas se sklouznete po tenkém ledě zamrzlého jezera a pak ukradnete šafářovi lopatu a začnete s přáteli stavět sněžný dům. Prostě obvyklá zábava nás, žáků prvního ročníku. Pak se k nám po chvíli náročné dřiny vetřela studentka šesťáku s rozsvícenou hůlkou v ruce, (ano, byla tma, ale komu to vadí?) a začala nás vyhánět do hradu. Byla bych jí s úctou poslechla, kdyby to nezdůvodňovala tím, že mě může zakousnout vlkodlak.
To je dobrá otázka, zvláště pro studenta sedmého ročníku. Že ten by už v tom měl mít dávno jasno? Však už taky máme!
Ač to zní jako nějaká pohádka či bajka, je to skutečný příběh, který se stal v Bradavicích a může se klidně ještě přihodit i vám. Na našem hradě se totiž znovu zopakoval ten starý příběh života. Příběh o tom jak ti zlí si zas začali vystrkovat čumák nahoru a dobro muselo zasáhnout a čest a sláva zajisté čekají každého, komu se nezprotiví dobré skutky. Hrdinové ještě nevymřeli, alespoň dokud jsem tu já! Takže třeste se všichni zloduši Bradavic, jenž si libujete v trápení druhých, jelikož já budu vždy vaším trnem v oku, vaše osina v zadku. Já budu příčinou špendlíku na vaší židličce a švába ve vaší polívce.
Náš pravidelný přispivatel a autor LUARTRIE, zůstává i nadále naivní a i nadále píše články pro náš plátek. Články tajemné a články, které málokoho osloví. V této povídce se autor vrací od Lektvarů zpět ke svému oblíbenému oboru, a to Démonologii. Autor úmyslně ponechává hlavní dějovou linku a nedodává důležitá fakta o stvoření či spíše démonovi, který v této povídce prosperuje. Avšak se mi z něho podařilo dostat alespoň hrubý náčrtek, který Vám snad leccos napoví. Příběh je smutný, pln emocí a bolesti, psán autorovým osobitým stylem. Chcete-li si přečíst něco odlišného a jiného, neváhejte a pokračujte. Číst dál…
Valentýn. Zpívající andělíčci, kýčovitá výzdoba a záplavy srdíček. Pro šťastně zamilované snad nejdůležitější den v roce. Pokud máte nějakou tu tlapku, které se můžete pevně chytit a nějaká očka, do kterých můžete zbožně hledět, patříte nepochybně k těm šťastnějším. Existují ale i tací, kteří by Valentýna nejraději vymazali s kalendáře.
Každý má z něčeho strach. To nikdo nemůže popřít, i když nedává své strachy najevo. Někdo se bojí pětky z úkolu, někdo se bojí úkolu, někdo zase záchodků ve čtvrtém patře. Jsou případy, které se hrůzou orosí při pomyšlení na vyprodanou zásobu čokoládových žabek, nebo které se v noci bojí vykouknout zpod peřiny, protože je děsí sloupek od postele.
Většina pilných studentů ví o existenci tvora, který by na sebe dokázal vzít podobu sloupku od postele, prázdného obalu čokoládové žabky, nebo čehokoliv co nás děsí. Tou strašlivou nestvůrou je bubák. Zabírá na něj jediné kouzlo – Riddiculus. Ovšem i někteří naši profesoři jsou strašlivé nestvůry. Podívejme se tedy na to, jak by to vypadalo, kdybychom na tuto podobu bubáka použili Riddiculus.