Bradavičník

Seděla jsem si tak v poklidu večer v síni, se mnou moji kamarádi Mara a Stan. Diskutovali jsme o životě….V síni se nic nedělo, tedy do doby, kdy přišel student zmijozelské koleje jménem Ulrich. Zaujaly ho růžové kšandy provokativně visící na bodovačkách, takže si tam přitáhl od profestolu křeslo, vylezl na něj a jal se kšandy zkoumat. Z této činnosti ho vyrušil vpád Protivy…ano, onoho nadmíru protivného, rejpavého a hulvátského ducha. Ulrich tedy, ať vlastní neopatrností nebo úlekem z Protivy spadl. Protiva se samozřejmě začal pošklebovat, načež na něj Ulrich vytáhl hůlku, ale pak ji moudře schoval. A pak to začalo – Protiva se hádal s Ulrichem, ale to tedy byly výrazy!
Číst dál…

Jeden by nevěřil, kolik se toho dá o fauně tohoto světě zjistit ve Velké síni. Ano, moji milí čtenáři. Žádné školní pozemky, žádný Zapovězený les, ale naše stará dobrá Velká síň je tím místem. Asi budu dosti šokovat profesory jež vyučují předmět Péče o kouzelné tvory, ale já jsem v síni potkala dokonce i nundu. Číst dál…

Máme polovinu ledna, venku je zima (konečně jednou taky nějaká normální teplota) a studenti většinu svého volného času tráví ve společenských místnostech nebo klubovně u krbu. Na chodbách a v síni vládne klid a dokonce i tradiční mezikolejí rozepře ze začátku roku již vzaly za své. Číst dál…

Skřítci. Tolik toho pro nás dělají. Bez nich bychom dočista umřeli hlady! Nikdo z nás si neumí představit, co by se mohlo stát, kdyby skřítci nevařili. Kdyby nedejmerlin byli nuceni vařit profesoři, nebo ještě hůř my studenti! Každý už ty jejich pochutiny bereme jako samozřejmost, ale bez nich by byly celé Bradavice v trapu.

Všichni jsme až moc rozmazlení jejich dobrotami. Už ani nevíme jaký poklad nám kolikrát leží na talíři přímo před nosem. Kolik jejich dobrůtek nám obšťastnilo jazýčky. Kolik barev chutí nám ještě naservírují na talíř.

Moc často jsem si liboval v jejich umění a právě nadešel čas, abych jej připomněl i ostatním. A tak pro vás zavítám znovu na místo mému srdci velmi blízké a ještě bližší mému žaludku. A tedy do hradní kuchyně.

Číst dál…

Prváci. Každoroční příval problémů a starostí, což většina z nás moc dobře zná. Je to malé, je to drzé a hlavně si to o sobě myslí, že pobralo veškerou moudrost světa a tudíž, jakmile se tomu dostane do ruky ten klacíček, co nazýváme hůlka a z dohledu zmizí veškeré profesorstvo, zvládne jakékoliv kouzlo, včetně těch dosud neobjevených. A to i přesto, že ze známkového hlediska téměř propadá. Je sice pravda, že známka nevyjadřuje inteligenci studenta, nicméně, schopnost mávání hůlkou asi ano. Číst dál…

Jak sám název napovídá, Evey V. Wolfman se pustila do vize budoucnosti jedné z profesorských rodinek. A jak to dopadlo? Číst dál…

Příhoda z tohoto článku se skutečně stala, a to prosím právě mé maličkosti. Tímto bych proto chtěla varovat všechny obyvatele tohoto hradu, především však dámskou část, že ne všechna průhledná stvoření, neboli duchové, jsou tak nevinní a vystrašení, jak se na první pohled zdají. A koho konkrétně mám na mysli?

Jistě jste se s ním již setkali. Jedná se o mladého muže, který se tváří k smrti vyděšeně, není schopen ze sebe vypravit souvislou větu a prchá i před obyčejnou mouchou. Jistě, existují na hradě osoby, před kterými bychom se měli mít na pozoru, jako třeba náš ctěný Sýr Stanley, nebo profesor Ranijéri, ale tento duch to vyloženě přehání. Nebo jsem si to až dosud myslela. A myslela bych si to dál, kdyby se mi nestalo to, co se mi stalo. A co se mi stalo?

Číst dál…

Dne 3.ledna letošního roku bylo na břehu jezera opravdu rušné odpoledne. Přiznávám, bohužel ještě nevím o všem, co se kde na hradě děje, ale o tom co se dělo v mé přítomnosti vím. Číst dál…

A máme tu další ze série našich tajemných povídek. Tuto povídku nám zaslal opět náš pravidelný přispivatel LUARTRIE, který tentokrát opustil od své milované Démonologie a připravil něco pro milovníky lektvarů. A nejen pro ně. Prazvláštní příběh, jež toho v sobě skrývá opravdu mnoho (což není na první pohled zřejmé) a příběh, ve kterém se i leccos přiučíme z kapitoly jedů. Přeji všem milovníkům lektvarů a všem ostatním čtenářům, další tajuplnou a podivnou četbu. Číst dál…

Peníze … člověk by řekl, že na nich by nám záležet nemělo. Jsou přece důležitější věci, jako například zdraví, přátelství, moudrost, láska, a ty si za peníze nekoupíme. Jenže přesto jsou peníze velice žádané. Bez nich se totiž obyčejný a pohodlný život neobejde. Peníze potřebují často právě naši studenti – co brků a pergamenů spotřebují! Kolik knih si musí sami nakoupit, protože v knihovně si žádanou bichli nějaká trubka vypůjčí dřív než vy. A to nemluvím o dalších veledůležitých výdajích jako je zásobování se hnojůvkama, zlatolakem, rachejtlemi a čokoládovými žabkami.

Aby naši studenti mohli mít dostatek těchto školních pomůcek, zbývá jim několikero řešení. Za A) dělat smutné oči na rodiče, B) sledovat nástěnku brigád a doufat … nebo za C) vyloupit Gringottovic banku.

Číst dál…