Ten, jež nemá rád světlo

Napsal/a LUARTRIE.     Rubrika: Ze světa kouzel, Zmijozel

A máme tu prvního pisálka. Přináším Vám první z mnoha slíbených povídek, fikcí, báchorek a Salazar ví, čeho všeho. Tyto řádky na mne zapůsobili prazvláštní dojmem a sám autor přiznává, že se jedná o část jeho práce na hodinu Démonologie. Za toto zveřejnění získává autor samozřejmě odměnu. Neváhejte tedy, a nechte se pohltit naším prvním příběhem. Příběhem o lidskosti. Příběhem, který spousta z nás zná. Krátkým příběhem o Faustovi. Číst dál…

Kult Kotlíkových keksíků

Napsal/a Korespondenti     Rubrika: Mrzimor, Nebelvír

&

Možná si říkáte, že jste tohle už někde četli. A nespletete se ani když budete tvrdit, že je to ona vypracovaná soutěž, která nedávno byla uzavřená profesorem Alvarézem. Nějak už nás bil do očí stav novin ohledně vcelku nezajímavých informací o profesorech a tudíž jsme se rozhodly publikovat naší práci i zde. Taky zejména proto, že to není lecjaké vypracování soutěže, ale fakt, který by neměl být přehlížen. Navíc se to týká i naší školy. Nejsme jediní věrní fanouškové. Takže, těm kdo to ještě nečetl nebo vůbec netuší, že nějaká taková soutěž probíhala, přejeme příjemné počtení.

Číst dál…

Pro milovníky a pisálky

Napsal/a LUARTRIE.     Rubrika: Ze světa kouzel, Zmijozel

Připadáte si jiní? Máte rádi báchorky, pověry, příběhy, tajemné spekulace? Píšete osobitým stylem? Ukrýváte do řádků skryté významy? Rádi píšete neobvyklé příběhy? Tajemné povídky, dech beroucí čtení a fikce. Pokud jste tyto slova hltali a užírá Vás nedočkavost, jak se dozvědět více nebo rovnou přiložit ruku k dílu, pak neváhejte a pokračujte. Číst dál…

Dvě pily, hůlka a Zapovězený les

Napsal/a Korespondenti     Rubrika: Morčata o morčatech, Mrzimor

Na pátek 10.12. byla v mrzimorské koleji naplánovaná výprava pro ten nejkrásnější vánoční stromeček. Nadšení všech studentů žluté koleje dávalo tušit, že tato výprava bude velká a že dojde k mnoha konfliktům, který stromek je lepší, hezčí, rovnější, sousměrnější a podobně. Jak to ale bylo ve skutečnosti? Číst dál…

Ryanová a profesor Nicolsburg – milostný poměr!

Napsal/a Kate McRadcliffova     Rubrika: Ve školní lavici, Zmijozel

Na hradě se objevil utajený pár profesor + studentka. O koho jde? Jak celá situace vypadá? Co spolu vlastně mají? Čtěte další řádky a dozvíte se i o případném mateřství ještě studující slečny. Určitě Vás tento titulek zaskočil a říkáte si, jakou blbost zase ta McRadcliffovic holka píše. Mohu Vás ale na 200% ujistit, že se jedná o pouhý fakt, který zaskočil i mne samotnou, protože se jedná o mou vlastní kamarádku Jennifer Ryanovou. Jak jsem ke svému zjištění přišla, Vám teď s radostí povyprávím. Číst dál…

Polštář

Napsal/a Korespondenti     Rubrika: Drobty, Havraspár

Tak jsem měla pro své čtenářstvo připraven tak krásný článek. A teď váhám zda jej mám dopsat nebo spíše přepsat či vůbec nenapsat. Na druhou stranu mé novinářské já vás touží informovat.

Číst dál…

Další přírůstek do rodiny Stanleyů

Napsal/a Carlotta Reyer     Rubrika: Nebelvír, Ze života studenta

Lady Jessica Stanleyová, dříve Lektro. Všichni ji moc dobře známe. A všichni také známe jejího drahého chotě – sira Thomase Stanleyho. Oba rozvířili dění v hradu, když k sobě znenadání zahořeli láskou a ke konci minulého roku uzavřeli sňatek. Potom nastal klid a moc o sobě nedávali vědět (až na nějaké bodové konflikty). Avšak každý kdo umí počítat ví, že nastává čas, kdy pozornost hradních obyvatel bude směřovat zase k nim. A o čem tu vlastně hovořím? Nu přece o těhotenství Lady Stanleyové.

Číst dál…

Modrá žába, žlutá žába a sova

Napsal/a Korespondenti     Rubrika: Drobty, Havraspár

Dne 26.11. 2077 zhruba kolem 13:15 hodin odpoledních jsem využila chvilky volna a rozhodla se zajít do Velké síně něco pojísti.

Jaké bylo však mé zděšení, když po vstupu do síně s písní na rtech uzřila má očka totálně přežabenou síň…ale totáč, to vám povídám.

Číst dál…

Ošetřovna v plném proudu

Napsal/a Mia E. Phoenix     Rubrika: Morčata a ti ostatní, Mrzimor
Ach tak, ošetřovna. Známá místnost, kde je snad ta největší nuda, dokud… Vše začíná od 13:00 a končí brzkou hodinou 19:00, ale těm šikovnějším se však podaří přežít na návštěvě i dýl, ale na vlastní nebezpěčí. Slova „Ticho léči“ zde opravdu neplatí a 24 hodin denně je zde rušno.
Když denně procházím kolem ošetřovny, vždy nakouknu, zdali tam někdo není. První dva či tři týdny byl svatý klid, nikde nikdo a Arwen měla klídek a pohodu. Pak to ale začalo. Jedno zranění po jednom a před týdnem i naše morčátko. Po návratu zpět k nám na kolej jistá slečna konstatovala, že myslela, že bude vetší sranda. Okamžitě jsem jí pověděla, že to šla do špatných dveří a ať se vyvaruje zraněním.
Dny šly dál a učení nabralo grády a s tím i další úrazy. Znovu se tak jednoho dne plahočím chodbou a jako vždy nakouknu dovnitř. Co jsem však viděla, mělo na následek tu bouli na zadku po pádu. Na ošetřovne ležel Stan Smith. Podivila jsem se a koukala s otevřenou pusou na jeho postel a jeho samotného. Když jsem se vzpamatovala, vyrazila jsem mu ukuchtit něco dobrého a následující den hurá na návštěvu.
S velkým muffinem jsem usedla na vedlejší postel a s úsměvem mu ho předala. Ptala jsem se ho na různé otázky a nakonec, co se mu vlastně stalo. Dlouho nic neřekl, zapíral. Když konečně promluvil, dozvěděla jsem se toho velice moc. Řekl všeho všudy dvě věty a pak už mě hnala Arwen ven. Čekala jsem tedy do následujícího dne, až mě za ním zase pustí, ale on už tam nebyl. Že by sv. Mungo? Rozběhla jsem se do naší spolky, a jelikož jsem ho tam neviděla, začínala jsem propadat panice…V tom jsem si vzpomněla, že chodí na procházky na famfrpálové hriště, tak uklidňujíc sama sebe jsem se tam vydala. A ejhle! Seděl na trávníku…Posadila jsem se vedle něj a začala se ho ptát, co se děje a co se mu stalo. Nic neříkal, ale ty modřiny, nálada, strach mluvili za vše. Na škole probíhá ŠIKANA!
Jen co jsem to vyslovila, stáhl se do klubíčka a vše bylo jasné. Ale…kdo? Proč? Jak a kdy? Myslela jsem, že to bude zmijozel, ale velké zklamání. Tentokrát se ve špatném světle ukázala modrá kolej, kdo to z nich však je, to nevím, ale zjistím to!

Ach tak, ošetřovna. Známá místnost, kde je snad ta největší nuda, dokud… Vše začíná od 13:00 a končí brzkou hodinou 19:00, ale těm šikovnějším se však podaří přežít na návštěvě i dýl, ale na vlastní nebezpěčí. Slova „Ticho léči“ zde opravdu neplatí a 24 hodin denně je zde rušno. Číst dál…

Úchylové se najdou všude!

Napsal/a Jennifer Ryanová     Rubrika: Ve školní lavici, Zmijozel

Naše škola je divná. To bezesporu. Divní studenti, ještě divnější profesoři … a co je nejdivnější? Naši drazí duchové. Ano, ano. Jsou hluční, je jich tolik, že se v nich pomalu nevyznáme a „soukromí“ ve svém osobním slovníku nemají – z toho pak vznikají drby a ošklivé pomluvy. A co teprve nově objevení duchové? Ti jsou snad ještě horší než normálně známí! Ale to už krapet přeháním. Opravdu tu nechci nikomu vysvětlovat žebříček divnosti, každý ho máme trochu jinak. Ne. Chci Vám „jen“ představit ducha, kterého jsem, Teddymužel pro mě, poznala  zrovna nedávno. Tlustý, možná padesátiletý muž s jedním okem a dírou do hlavy, kde není vidět ani stopa po vlastnictví mozku, což leccos vysvětluje. To je Bezoký Karlos. Že jste dosud měli tu smůlu a nepotkali jej? Buďte rádi! Číst dál…

\par