Bradavičník

Většina dětí z kouzelnických rodin to nejspíše zná. Pamatují si den, kdy jejich staršímu sourozenci přišel dopis. Nebo si to alespoň pamatují z vyprávění rodičů. Ten zažloutlý příjemně vonící pergamen popsaný jedovatě zeleným inkoustem. A pak jen očekávají, až nadejde čas a i oni se budou moci konečně vydat na tu dlouhou cestu plnou dobrodružství.
Oproti tomu děti z mudlovských rodin, přestože mnohé z nich často snívají o doslova kouzelných zážitcích, nemají ani tušení, co je čeká. V tom nejlepším slova smyslu samozřejmě. A já jsem jednou z nich. Rozhodla jsem se svůj příběh sepsat a pro větší dávku zajímavosti jsem zvolila er-formou. Číst dál…

… Á raz, dva, tři. Raz, dva, tři …
Jistě se tu nenajde nikdo, kdo by neviděl onu novinku na velectěné školní nástěnce. A pokud ano, tak se seberte a běžte se podívat, než se budete věnovat čtení Bradavičníku pod lavicí v hodinách pana Alvaréze. V následujících větách (odstavcích?) Vás ale nechci přemlouvat, abyste to šli zkoušet. Kdepák. Mým cílem je Vám alespoň trochu nastínit, jak to na takových ‚tanečních‘ vypadá. Číst dál…

Říká se, že život jde dál a že časem se vše zahojí. Jsou ale rány, na které je i sám mastičkář Čas krátký a tak už napořád zůstanou citlivé a nezhojené. Tou ránou je nedávná smrt nejlepšího kolejního ředitele Nebelvíru a toho nejcnostnějšího muže, kterého jste mohli v životě poznat.

Číst dál…

Když jsem šla dnes kolem bodovacích hodin, čekalo mne pozitivní zjištění. Už jsme nebyli poslední! Hurá! Avšak když jsem pátrala po důvodech této události, má radost opadla. Týkala se novin, respektive článku Zmijozelských o údajném nočním dostaveníčku pana Gerhardsena v knihovně. Pan Gerhardsen strhl Zmijozelu celých padesát bodů. A za co? Za to, že studentky této koleje podaly čtenářům informaci o zarážející skutečnosti! Pravda, byť poněkud bulvárního charakteru.

Číst dál…

Letos jsem se asi zbláznila. Né asi, ale určitě. Jinak bych si nezapisovala tolik předmětů a nemusela trávit tolik času v knihovně. Nebojte, nebudu si tu vylévat srdce, beztak to ani nikoho nezajímá, a raději přejdu k věci. V první řadě musím poznamenat, že pokud patříte do fanklubu pana Gerhardsena, radši otočte list, vytrhněte stránku, spalte tento výtisk! Mám totiž informaci, která by vám zlomila srdce. Profesor Peter Gerhardsen, nově jmenovaný pan ‚řídící‘ Mrzimorské koleje, je na starší! Ano, čtete velmi správně a pokud mi nevěříte, čtěte směle dál! Číst dál…

Byl krásný podzimní den a já si jen tak lelkovala ve Velké síni. Kochala jsem se její krásnou a meditovala nad tím, jak úžasný rok mne čeká. Jak si užiji přednášek profesora Binnse a jak budu svádět lítý boj s profesorem „mám vozíček a mladou manželku – kdo má víc?!“. Avšak mé blažené rozjímání narušil šramot, na tu dobu poněkud nezvyklý. A nebyla jsem sama, koho zaujal. Profesorka Drusila Adams se okamžitě vydala po stopách toho vyrušení, a nebyla bych to já, abych se nepřidala. Protože jak o mě říká naše prefektka Marci: „Tahle slečna je u všeho, co se šustne“.

Číst dál…

Nedávno naše společenská místnost přivítala mezi svými temnými zdmi starého přítele našeho drahého kolejního, jistého Lodewijka Coos van Schouttena, jakéhosi ‚odborníka‘ na přestávky. Jinými slovy – ctěná návštěva z ministerstva. Jako každé úterý, i tentokrát se konal diskuzní večer. Vše začalo celkem nevinně vstupem výše zmíněného muže v doprovodu znuděného Primuse Lucase A. Laurieho. Nikdo z nás neměl ani tušení, co bude následovat. Číst dál…

A je to tu! V sobotu 16. září se v 15:00 začala mrzimorská společenská místnost plnit studenty v různobarevných plavkách. I já jsem tam nesměla chybě, byla totiž oslava. A né leda jaká. Číst dál…

Carlotta Reyer: Než Vás vážení čtenáři provedeme loňským rokem, asi by bylo záhodno se představit. Vaším průvodcem tedy bude Nebelvírská prefektka a redaktorka Janie Crucianová, známá spíše pod pseudonymem, který používá na své operní dráze .. Jane Rainerová

Janie Crucianová: a druhým průvodcem nebude nikdo jiný, než naše milovaná primuska, šéfredaktorka a Čuník v jedné osobě, Carlotta Rejerová

Číst dál…

A je to tady. Začal nám nový koloběh života, další etapa onoho zvláštního ekosystému Bradavic, kde profesoři týrají studenty, studenti týrají profesory, skřítci úpí pod náporem nepořádku a špinavých ponožek, studenti úpí pod náporem studených čajů, duchové jásají nad novou společností a brnění má zase na koho padat (Abych nezapomněla, to jste měli být u toho, když profesor Ranieri odcházel s kufry do svého kabinetu – to byla řacha!). A nám, jakožto jedinému veřejnému médiu ve škole, kterému se tu dá věřit (nástěnky rády kecají), tak připadla povinnost zde přivítat jak staré tváře (respektive části těla, které po prázdninách zůstaly nepoškozeny), tak i ty nové (respektive pořádně přivítat ty části těla, které během pobytu v Bradavicích dlouho nevydrží). Tedy vítejte, vítejte, vítejte, …

Číst dál…