Bradavičník

Kohoutek a slepička šli spolu do obory na oříšky. Kohoutek řekl: „ Co kdo z nás najde, o to se s druhým napůl rozdělí.“ Slepička přikývla a začala hrabat. Hrabala a hrabala, až vyhrabala jadýrko. Spravedlivě se o něj s kohoutkem rozdělila. Potom vyhrabal jadýrko kohoutek. Kohoutek byl ale lakomý a chtěl jadýrko rychle zhltnout, aby o tom slepička nevěděla. Jenže jadýrko mu uvízlo v krku a tak začal naříkat: „Slepičko, slepičko, běž honem, přines mi vodu, nebo umřu.“ Jak to řekl, převalil se nožkama vzhůru.

Slepička se rozběhla ke studánce a začala prosit: „Studánko, studánko, dej vody mému kohoutkovi, leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře.“ Studánka odpověděla: „Dala bych ti vody pro kouhoutka, ale nemůžu. Má voda je otrávená a nemám peníze, aby jsem si koupila čističku. Běž slepičko, běž do mincovny a popros je o 5 Galeonů, 20 Srpců a 2 Svrčky.“ Slepička poděkovala a běžela do mincovny.

Číst dál…

Kdo z Vás, obyvatel Bradavic, byl u jezera, určitě nepřehlédl velkou skupinu nebelvírských lvíčat, shluknutých na břehu. Ti, kteří už jsou na hradě déle a něco o nás, nebelvírských, vědí poznali,  že přišel čas našeho tradičního výletu.

Číst dál…

Kdysi dávno, jsem psal jistou úvahu do jedné z hodin, kterou jsem později i na doporučení publikoval v Hadím Jazyku. Přesto, že se jedná o poměrně starou práci a mé názory jsou dnes již poněkud rozumnější, rozhodl jsem se, tuto práci zveřejnit i tady. Rád bych dodal, že se jednalo pouze o moje pocity a myšlenky, které mi  v tu dobu probíhali hlavou a nutno dodat, že každý se může mýlit nebo ne?

„Měl Zmijozelův rod sedm domů –
Salazar jedním z nich – To bylo věží sedmero,
Posvátné krve zelené, Jak sedm větví téhož kmene.“
… Fragmenty kroniky zeleného inkoustu.

Číst dál…

.. aneb Přišla k tomu jako slepá ke koštěti.

Číst dál…

Tento článek, ač napsán na prachem zašlém pergamenu, je i po letech natolik aktuální, že jej zařazujeme do historicky prvního Bradavičníku. Tímto děkujeme Claire Fordové, která jej kdysi sepsala pro Modré Listy.

Snad každý už někoho z této podivné odrůdy nováčků potkal. Obvykle se poznají podle sebejisté chůze, zdvořilých pozdravů a vznešeného výrazu v obličeji. Pozor, vznešeného, nikoliv namyšleného, protože namyšlenost tak úžasným bytostem nesluší. A pokud si stále nejste jistí, zda to na pohled obyčejné dítko patří mezi tyto skvělé jedince, zkuste neodpovědět na jeho pozdrav. A budete se divit. Tedy alespoň já jsem se minulý týden hodně divila.
Číst dál…

A máme tu jeden z prvních rozhovorů nových školních novin, Bradavičníku. Rozhovorů bude stále přibývat a zde máte již první z nich. Pro tentokrát jsem si vymezila čas pro profesora Obrany proti černé magii, Kouzelných formulí a Lektvarů, Jareda N. Pharella, jenž mi ochotně poskytnul rozhovor a zodpověděl několik otázek.

Odkud pocházíte a jak dlouho jste zůstal ve svém rodném městě? Máte nějaké sourozence?
Narodil jsem se v Liverpoolu, kde jsem setrval do svých dvaceti let. Následně jsem odešel studovat na univerzitu, která byla zaměřena na Obranu proti černé magii. Co se týče sourozenců, mám jednoho staršího bratra.

Číst dál…

V rubrice Ze světa kouzel nás čeká i mnoho příběhů, mýtů a povídek od různých autorů nebo od studentů. A já jsem se rozhodl, jako první povídku zvolit právě povídku s názvem Dům. Povídku napsal autor, který nám není bohužel znám, avšak je znám jeho anagram. Tato povídka ve mne vyvolává mnoho smíšených pocitů a jisté důvody k zamyšlení se a nepopírám, že mne velmi nadchla. Jsem rád, že mám tu příležitost, se o ni podělit i s Vámi. Doufám, že se Vám bude nejen líbit, ale že si díky ní uvědomíte některé věci a nebo, že to ve Vás vyvolá takovéto cosi, co málokdo dokáže popsat. Přeji příjemné a dech beroucí čtení.

Dům
Bylo chmurné podvečerní počasí a z šedočerného nebe na zem dopadali kapky studeného deště. Vše se mělo odehrát v odlehlém městečku nedaleko Londýna. Byla to tichá, klidná a podivným dojmem působící ulice. Zvláštní však bylo, že celá ulice byla neobydlená. V každém domu byla tma a lampy, které ulici lemovaly byly také ponořeny v oné temnotě. Až na jednu, která se už také chystala k odchodu a smutně poblikávala. Někde na konci ulice nahlížel chmurnému počasí starý dům, zahalen v oblaku husté mlhy. Číst dál…

Drazí obyvatelé hradu Bradavického. Prázdniny nám zavřely dveře přímo před nosem. Je to smutné, ale je to tak. Možná si to doteď někteří nechtěli připustit, jenomže zápis a zahájení výuky je příliš opravdový. Množící se domácí úkoly s jednotným zadáním „Napište mi co se probíralo loni.“ jsou pořádnou fackou na probuzenou. Když už jsme tedy nuceni zaobírat se věcmi loňskými, máme pro Vás účinný a levný osvěžovač paměti: jedinečné shrnutí základních událostí loňského roku.

Číst dál…

V momentě, kdy bylo na nástěnce školy oznámeno zrození Bradavičníku, ozvalo se volání po komplexnějších výsledcích soutěže, ve které měli studenti navrhnout název pro naše noviny. A vaše přání  je nám rozkazem! Číst dál…

aneb Antonio, sombrero, amigo

Musím se přiznat k hrozné věci – k ozdobě mého obličeje patří v posledních dnech vcelku slušivé pytle na hady. A vůbec celkově vypadám, jako kdyby mne přejel parní válec. Nováčci, ta malá banda uvřeštěnců s bláznivými nápady (především kterak zmrzačit sami sebe), je v tom pro tentokrát nevinně. Pro příčinu toho, proč na sebe každé ráno vyplácám maskovací lektvar v množství, za které by se nemusel stydět ani Michael Jackson, není třeba chodit daleko. Ona příčina se mnou totiž sdílí jednu ložnici.

Číst dál…