Jak jste si jistě všichni všimli, Vánoce jsou už zase tady. Hrad nám zdobí krásná výzdoba a všude panuje vánoční nálada. Ať už jste se letos rozhodli trávit Vánoce na hradě, nebo jet domů, přeju vám abyste si to užili a ve vánočním duchu vám chci napsat příběh..
Darija Sekulić, jedna z profesorek na naší škole. Ví ale o ní někdo něco? Ano ví. Je to hnědovlasá urostlá lepá skoromamča. Štítky na dveřích kabinetu i zkušenosti některých studentů říkají, že nás učí kouzelné formule a magické symboly. Ale co dál o ní můžeme říci? Odkud je, kde žila, co dělala, kde spí? Odpovědi na tyto otázky souží studenty dnem i nocí a odvádí jejich pozornost od studia i od volnočasových aktivit. A proto jsem se s profesorkou domluvil a položil jsem jí pár otázek, které vám zde předkládám. Číst dál…
Zima podle kalendáře začíná až 21. prosince, my všichni však víme, že je to už o mnoho dřív. Přes den začíná být větší a větší zima a přes noc jdou teploty dokonce do mínusu. Na nádvoří se scházející první studenti netrpělivě očekávající sníh a u krbů se tísní ti, kterým zima vadí. Zima ale není jen o sněhu, protože v tomto období je také hodně nemocných lidí.
1. pád (kdo, co): Kolejní svátek Lukase Goldhaira a Timotyho Arbatona
2. pád (bez koho, čeho): bez kolejního ředitele
3. pád (ke komu, čemu se modlíme): ke Godrikovi
4. pád (vídíme koho, co): jednoho postřeleného a dva střílející kovboje
5. pád (oslovujeme, voláme): Merline!
6. pád (o kom, čem vyjednáváme): o životě
7. pád (s kým, čím): s holýma rukama
…rozhovor s osobou v tomto časopise najpovolanejšou. Dala som jej akademické tri mesiace na rozkukanie a potom som sa na ňu vrhla so svojimi otázkami. Poznám ju už nejaký ten rok a teraz dávam možnosť nahliadnuť do jej života aj vám…
Rozhodla jsem se napsat článek do Bradavičníku, ve formě rozhovoru. Napsala jsem Felixovi Fortunatti, zda by byl tak laskav a odpověděl mi na pár otázek. Vybrala jsem si ho z toho důvodu, že mi připadalo zajímavé, dozvědět se něco o pohledu nováčka na Bradavickou školu čar a kouzel a její okolnosti.
Tři profesorky
Někomu koupí zvíře rodiče, jiný nemá žádné a ten další o něj ani nestojí. V Bradavicích je zvířat ale přímo ráj! Když jdete po schodech, občas na nich uvidíte kočku prohánějící myš nebo kvákající žábu, která se na hradním schodišti ztratila. Ale ani u nás v ložnici to není lehký oříšek pro toho, kdo nemá zvířata rád. Přestože je nás v ložnici jen šest, hemží se to tam hned několika zvířaty. I já sama vlastním kočku a sovu. Jedna spolubydlící má žábu a ta další má také kočku (v tomto případě nutno podotknout, že se nespřátelily).
Milí čtenáři, jakožto dvoutýdenní prvák jsem se po dlouhém uvážení pokusila o něco jako rozhovor s naší kolejní profesorkou Luciou Anderson. Inspiraci jsem hledala ve výtiscích předešlého Bradavičníku.
Poslední léto jsem strávila jako obvykle u příbuzných ve Španělsku. Nic moc odlišného od předešlých let se nedělo. Tedy až na jednu věc. Bratránci mi totiž odtajnili existenci jednoho velmi starého živočišného druhu: žbrblavých okounů.