Jejich revírem jsou studenti, jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci to absolutně nemohou ustát.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Původci studentského moru opět útočí!
Zatím, co se celá škola těšila na Halloween, nám (a Mrzimorským) se pár dní před oním svátkem, stalo něco zvláštního. Kdokoliv, kdo toho večera vstoupil do společenské místnosti, se ocitl kdesi jinde.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Podivný Halloweenský sen..nebo ne?
Jsem v temnotě a nemůžu se pohnout, toto místo bylo vytvořeno přímo pro mě. Jak jinak si vysvětlit, že pevně obepíná mé tělo? Jsem zde sama, ale vím že o kousek dál jsou další tři. Jsou větší jak já, ale zapomínám jak vypadají. Jeden je ticho, asi se mu nelíbím a tak mě ignoruje. Zbylí dva jsou hluční, hází sebou a vesměs jsou dost agresivní. Jsem ráda, že nejsem na jednom místě jako oni. Jsem zmatená, proč jsem tu?
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Těžký to život
Před pár dny jsem se zúčastnila seznamovacího táboráku Zmijozelské koleje. Začátek byl naplánován na šestou hodinu večerní, kdy se na mýtinu začali pomalu trousit háďata v doprovodu naší slečny kolejní Jane Boneové.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Seznamovací táborák z pohledu prváka
62 dní volnosti v savaně minulo a lvíčata se znovu sešla ve své sluji pod střechou bradavického hradu. Letos však bez dvou velice udatných a neméně tak spanilých lvic Alen King a Veron Fast. Na jejich místo byl dosazen tajemný tvor jménem Torn Austin Duncan. To on nyní bude dohlížet na to, aby se lvíčata mezi sebou příliš nekočkovala nebo aby nepouštěla chlupy na společensky nevhodných místech. Co je však Duncan za zvíře? Co od něj můžou lvíčata očekávat? Nebude se jim po starých lvicích ve společnosti nového Neznámého stýskat?
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co je to za zvíře?
Já jsem si sama nikdy nedokázala představit, že bych měla vlastní domácí zvíře. Moc práce, moc zodpovědnosti. Nechápejte mě špatně, zvířata já mám ráda (teda jak která, s takovým potkanem mi asi moc radost neuděláte) a ráda rozmazluji cizí mazlíčky. Když mi tak moji rodiče o prázdninách oznámili, že pro mě mají speciální dárek k patnáctým narozeninám, který mi musí dát předem, protože by mi ho jinak dát nemohli, ani ve snu mě nenapadlo, že to co dostanu, bude kotě.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hledá se kočka, malé kotě, kdekoli může být
Bylo nebylo, na začátku všeho tohoto kolotoče učebnic a novinek, jsme se my, nováčci, přeplavovali přes jezero na lodičkách. Ze začátku se to trochu houpalo, ale nic světoborného. Avšak pak to přišlo.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Děsivé jezero
Jak jste prožívali den, kdy jste se dozvěděli, že jste opravdu kouzelníci? Byli jste šťastní, nemocní, nebo smutní? Nevím, jak vypadal váš den, ale můj byl následující: vzhledem k tomu, že pocházím z rodiny, která je v podstatě celá prolezlá magií, dopis jsem očekávala s dávkou neochvějné jistoty. Jeho přítomnost měla být samozřejmostí.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Den, kdy jsem se dozvěděla, že jsem opravdu „kouzelník“
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Úvodní slovo šéfredaktorů 2087/2088
Dne 9. 4. 2087 jsem se ve večerních hodinách sešel s profesorkou Wildrose ve Velké síni, abych s ní udělal rozhovor pro svůj úkol do Obrany proti černé magii, ve kterém jsem měl napsat patnáct zajímavých faktů o některém z vyučujících daného předmětu. Po domluvě s ní jsem rozhovor následně zaslal i sem do Bradavičníku, protože si myslím, že obecně o svých profesorech víme poměrně málo, a tak se alespoň se slečnou Wildrose takto můžete vy, čtenáři, seznámit trošku blíže.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhovor s Leah Wildrose