Již mnohokrát jsem se setkala s názorem starších studentů, že knihovna je tím nejlepším místem na světě. Byť do určité (avšak velmi omezené) míry chápu jejich nadšení, rozhodla jsem se sepsat seznam věcí, které jsou na knihovně jednoznačně špatně.
Jak si někteří moji zelení spolužáci jistě všimli (a pokud jste si nevšimli, tak hanba vám), tak jsme se rozhodli pro naše zelené spolužáky letos vytvořit Sportovní Spolek, který by měl každou hodinu zaměřenou na nějakou super aktivitu na odreagování od domácích úkolů. Hned ze začátku měl náš Spolek menší problémy v organizaci, ale nakonec mám pocit, že hlavní organizátorka celého spolku (kterou jsem mimo jiné já) to zvládla a přinesla vám v průběhu roku pár zajímavých akcí.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Slasti a strasti Sportovního Spolku
Proč vlastně havraspárská kolej tolik zbožňuje kakao? Je to něco jako posedlost tímto nápojem? Ale
ne všichni kakao milují a někteří ho přímo nenávidí a jsou havránci tělem i duší. Kakao je něco jako
symbol havraspárské koleje a pokusím se vám mým pohledem vysvělit, proč tomu tak je.
Kakao je velmi uklidňující nápoj. Naše kouřící hlavy naplněné vědomostmi se potřebují někde
uklidnit, a tak se soustředíme chvíli na plameny v krbu a upíjíme tohoto blahodárného nápoje, který
uklidní naše myšlenky a my můžeme relativně v klidu usnout a všechny naše nápady si přetřídit ve
spánku a ráno se probudit svěží. Kakao má tedy uklidňovací funkci, která je téměř všem havránkům
určitě jasná.
Je to naše droga, nemálo havránků bez ní prostě nemůže existovat. Je to legální droga, kterou
využíváme a jsme jako modrý gang, který se plazí po zemi, když kakao dojde. A vyděšené hlášky jako:
„Došlo kakao!“ se občas také stávají skutečností. Ovšem to je zase nadsázka, spousta lidí to bere
s nadhledem a tuto drogu berou jako příležitostné potěšení.
Také mám občas pocit, že v některých chvílích kakao působí opačně a stimuluje náš mozek. Napadají
nás naprosto úžasné myšlenky, nápady, akce, teorie a hypotézy, díky kterým zažíváme téměř extázi.
Ne, nejsme žádná šprťácká kolej. Šprt je člověk, který se učí věci nazpaměť, nerozumí jim a jen se je
prostě bifluje. U nás to tak není, dokážeme nad problémy diskutovat. A často se tak děje nad šálkem
dobrého kakaa.
Je to také věc kultury naší koleje. Když jsem byla v prvním ročníku, což mi přijde jako včera (a ve
skutečnosti jsou to jen tři roky), představení koleje Havraspár bylo v duchu kakaa a muffinů. Je to
opravdu srdeční záležitost, která je tu snad odnepaměti a vyvolává v nás úsměv, plány a odpočinek.
Strávit večer s hrnkem kakaa a nějakými těmi muffiny je snad ideální havránkův večer – kromě
strávení tohoto času s blízkými. Ale samotáři v koleji také nejsme. Kakao si bereme všude s sebou,
když jdeme za kamarády. S sebou občas nosím takový mudlovský vynález jménem termoska, ve
kterém se mi uchovává teplé kakao a mohu se kdykoli napít a kdykoli zažít pocit uklidnění… anebo
pocit: „Euréka!“
Proč vlastně havraspárská kolej tolik zbožňuje kakao? Je to něco jako posedlost tímto nápojem? Ale ne všichni kakao milují a někteří ho přímo nenávidí a jsou havránci tělem i duší. Kakao je něco jako symbol havraspárské koleje a pokusím se vám mým pohledem vysvělit, proč tomu tak je.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kakaová závislost
Není to tak dávno, co jsem čtenáře Bradavičníku informovala o tom, že zlé a temné síly na hradě chtějí ublížit hadovi žijícímu v jezeře – Edíkovi. Jelikož však skoro nikdo nevzal mé varování vážně, překročila jsem v posledních týdnech k dalšímu kroku nezbytnému k záchraně živočicha.
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nebezpečí na každém kroku
Svátek svatého Valentýna mnozí z nás neslaví. Buď tímto svátkem opovrhují, či třeba nemají protějška, se kterým by jej slavili. Také jsem kdysi nebyla příznivcem tohoto svátku. Ale pro zamilované je vlastně každý den takovým svatým Valentýnem. Proč se tedy zaobírat speciálním dnem, kdy si páry rozdávají dárky a svou přítomnost? Nemůžou si dárky dávat i jiný den? Co je k tomu vede, že tento svátek slaví?
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Význam svatého Valentýna
Za těch pár let svého působení na škole už jsem si zvykla na spoustu podivných věcí, které se tu dějí (především zmiňuji někdy ne zrovna příjemné a ukecané obrazy). Už ani tak neprožívám to, že kolem mě co chvíli proletí duch, nebo, že se mi změní schodiště přímo pod nosem, teda pardon, pod nohama, a já pak běhám jak šílená po celém hradě a hledám cestu, abych opět nepřišla pozdě na hodinu přeměňování. Co mě ale asi nikdy nepřestane udivovat, jsou někteří zdejší studenti. Někteří jsou drzí, i když jsou mladší než vy, ale na ty já teď nenarážím. Moje zmínka spíš patří takovým, podivným obyvatelům hradu, kteří vcelku neustále jednají více než kuriozně. Když narazíte na jednoho denně, tak vás to třeba mírně pobaví, co se ale stane, když máte, stejně jako já, den blbec s velkým B a potkáte jich celou hromadu? Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Takový běžný den studenta naší školy
Kedysi dávno, tam, kde je slnko i mesiac väčšie, v krajine, kde nepoznajú sneh či zimu, bývala v nie veľmi veľkom, ale zas ani primalom bielom domčeku stará bylinkárka a jej vnučka-sirota. Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozprávka na dobrú noc
Není to tak dávno, co jsme na stránkách Bradavičníku krátce promluvili o neblaze proslulém registru hůlek, který v několika případech rozdělil hrad na dva tábory. Pak se po něm slehla zem. Kde byla slíbená registrace? Nikdo neví, nikdo se po ní nesháněl. Až dnes uvedl ředitel Magnussen na nástěnce školy věci „na pravou míru“. Číst dál…
Asi si myslíte, že jsem se zbláznila, když chci psát článek o novoročních předsevzetích. Vzhledem k tomu, že už se pomalu, ale jistě, blíží únor jdu trošku s křížkem po funuse. Já ale nechci psát o letošních předsevzetích, jako spíš o těch, co jsem si dala minulý rok. Bylo to vůbec poprvé, co jsem něco takového zkusila a pečlivě jsem si dávala pozor (někdy zapisovala, obzvlášť co se prvního bodu týče), jak je plním.
Dobrá, takže můj seznam, obsahující pět předsevzetí, byl následující:
1. Přečtu za rok 50 knížek (a tím nemyslím do školy. Někteří z vás se možná budou divit, ale existují lidé, kteří si čtení knížek opravdu užívají.)
2. Budu se snažit být méně náladová.
3. Budu se snažit nebýt tak ironická a hnusná na ostatní lidi (někteří) si to přece nezaslouží.
4. Budu mít radost, když se mým kamarádům něco povede.
5. Nebudu se tak stresovat nad domácíma úkolama.
Dobrá, nastává leden a já si říkám, že to je něco lehkého, že jsem si přece nedala nic složitého, jako vyšplhat se na nejvyšší horu světa, nebo podobně. Ze začátku to šlo v pohodě, asi jsem nenarazila na toho správného „blbce“, který by mě odpálil natolik, abych něco porušila. Snažím se pilně číst.
První zádrhel nastává na začátku února a já se začínám vracet ke svým starým zvykům a náladovosti. Každá maličkost mě dokáže vykolejit a srazit náladu o několik stupňů dolů. Takže to máme první předsevzetí v háji zeleném.
Budete se divit, ale vydržela jsem to skoro další dva měsíce, bez toho, aniž bych porušila něco dalšího. Pak ale nastává květen a já začínám panikařit ohledně domácích úkolů. Proč jsem si jen zapsala tolik předmětů? Stojí mi to za to? Asi stojí, protože panikařím a dopisuju všechno na poslední chvíli. Takže si můžu rovnou odškrtnout další předsevzetí.
Vydržela jsem skoro až do konce školního roku, než mě jedna z mladších studentek v Síni tak vytočila, abych na ní začala křičet pár ironických a hnusných poznámek. Ups. Pořád mi ale zbývají dvě předsevzetí a ty nejjednodušší.
To by ale nesměl přijít konec prázdnin a oznámení, že jedna z mých nejlepších kamarádek (ano, ona ví, o kom se mluví) je pro příští rok prefektkou. Já jí to přece děsně přeju. Až na to, že z toho vůbec nejsem nadšená, ze sobeckých důvodů, jak teď třeba budeme porušovat školní řád (to samozřejmě neděláme, ale co kdybychom chtěly začít?!). No dobrá, tak mi zbyly alespoň ty knížky. 50 přece není moc.
A tak celá říčná z toho, že musím splnit alespoň jedno z těch předsevzetí celý zbytek roku čtu jako šílená, než si uprostřed prosince uvědomím, že nestíhám, takže končím se 30 knížkami a předsevzetím, že předsevzetí už si nikdy v životě nedám.
A co vy? Dáváte si novoroční předsevzetí, nebo ne? A jestli ano, jste v dodržování lepší než já?
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Novoroční předsevzetí
Máte rádi jídlo? Házíte do sebe páté přes deváté v neomezeném množství, jste pravým labužníkem, nebo nepřetržitě krčíte nos a každý druhý rozhovor zavedete k tomu, jak nám tady na hradě skřítkové špatně vaří? Dychtíte po odhalení své jedlíkovské osobnosti? V takovém případě pokračujte v níže uvedeném testu, který za pomocí pouhých sedmi otázek pronikne k vašim chuťovým buňkám a zaručí stoprocentně pravdivé výsledky. Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Grandiózní test bradavického jedlíka