Ptáte se, nač spojuji kolej se spižírnou? Co je to za pomatený titulek, který je zde napsaný? Inu… čtěte dál a vězte, že pravda o tomto rádoby aprílovém žertíku, se vám jistě nebude líbit…
Nebezpečí, akce, vzrůšo! Jasně, koho by to nelákalo. Lidi často lezou do temných míst typu Obrtlé ulice, aby si dokázali, jak jsou drsný. Někteří vyjdou zocelení, jiní nevyjdou vůbec. Tenhle bobřík odvahy však zaváněl problémem víc než trollí záchod. Vždyť proč by někdo lezl do míst, kde nejde vidět ani na špičku nosu? A proč tam ještě k tomu leze půlka hradu? Tohle mi teda vůbec nejde do hlavy, ale byl jsem tam taky, abych vám o tom mohl povyprávět.
Milí drazí. Jsem v Bradavicích teprve prvním rokem, ale už se má úcta ke spolužákům z vyšších stupňů jaksi vytrácí. Znáte to – jste v klídku u jezera, válíte se v haldách sněhu, občas se sklouznete po tenkém ledě zamrzlého jezera a pak ukradnete šafářovi lopatu a začnete s přáteli stavět sněžný dům. Prostě obvyklá zábava nás, žáků prvního ročníku. Pak se k nám po chvíli náročné dřiny vetřela studentka šesťáku s rozsvícenou hůlkou v ruce, (ano, byla tma, ale komu to vadí?) a začala nás vyhánět do hradu. Byla bych jí s úctou poslechla, kdyby to nezdůvodňovala tím, že mě může zakousnout vlkodlak.
S počátkem roku nás ve škole čekala řada změn a novinek. Jistě jste si mohli všichni všimnout, kolik nových existencí na našem hradě dlí. A nejde jen o pouhopouhý študentský šiml. Profesorský sbor se opět rozrostl. Číst dál…