Nedávno sa mi stalo, že som bola nakrknutá z toho, že hoci som prefektka, moja uniforma nespĺňa požiadavky našej školy. Išlo práve o dĺžku mojej sukne. Sklonila som hlavu a skontrolovala som to. Áno, priznávam sa bez mučenia, tú prekliatu sukňu som po kolená nemala. A hoci si vo voľnom čase rada obliekam kratšie kúsky, tento raz nešlo o nič extra. Len o pár centimetrov nad kolenami…
Toť otázka… Odpověď na ni se bude s každým člověkem různit. Nebo i shodovat. Naše sny, přání, tužby jsou odrazem nitra jedince.
Rozhodl jsem se tuto na pohled nevinnou otázku položit osobám, které vídáme často, ale bariéra katedry nám zabraňuje je poznat pořádně: naši profesoři. Jací jsou? Jak smýšlí? Nakolik jsou upřímní a otevření? Jak moc si nás studenty pouští k tělu? Jaký mají smysl pro humor? Kolik porce hravosti jim bylo dáno do vínku? Po čem touží? No řekněte – u kolika našich kantorů byste byli schopni tyto otázky s jistotou zodpovědět? Číst dál…
„Proč naše kolejní ředitelka s sebou neustále nosí meč?“ Tuto základní životní otázku jsem si sám sobě položil už několikrát, nikdy jsem se však nedostal k tomu, abych si na ni i řádně odpověděl. Ta správná chvíle nastala až teď. Neptun se dostal do příznivé konjunkce s Blíženci, na Slunci se urodila další rozkošná skvrnka a na hranicích vesmíru jedna bublinka udělala „blop“. A právě tyto děje vyvolaly příznivé podmínky pro práci mého super mozku, který vyplodil nápad: Proč bych si měl tuto životní otázku odpovídat sám? Co takhle se zeptat na názory mých spolužáků z koleje? A proč né rovnou našich prváčků? Jsou čerství, neopotřebovaní, bez předsudků a aspoň tak dostanou podnět k přemýšlení o tom, kam se to vlastně dostali.
Vlasy. Jakési cancy trčící z těla, které ani nemůžeme vlastní vůli ovládnout a jejichž původní vzhled jsme si nevybrali. Přesto jim my lidé vkládáme významy, které jsou ve své podstatě padlé na hlavu. O vtipech na blondýnky ví asi každý, ovšem takových fám nezůstali ušetřeni ani zrzci. Sepsal jsem si několik těchto blábolů, na které jsem narazil v časopisech nebo je někde zaslechl, a rozhodl jsem se vyzkoumat co je na nich pravdy. A koho jiného se nezeptat, než přímo zrzků? Číst dál…
Jelikož téměř každý rok bývá v našich novinách anketa o nejoblíbenějšího a nejvíc „sexy“ profesora a profesorku, vrhneme se do tohoto ožehavého tématu i letos. Letos jinak. S novými pravidly. S novými omezeními. S novým pohledem na věc.
Protože profesor Petrov vyhrál Valentýnskou soutěž o nejoblíbenějšího profesora (a svůj višňový věnec si nepřevzal), je z této ankety vyloučen. Přeci jen, jedno vítězství letos už má, tak ať nechá prostor i svým kolegům. A abychom případnými výsledky nezpůsobili infarkt profesoru, Siru Stanleymu, raději ho, prosím také vynechejte. Snad se na mne ani jeden z profesorů nebude zlobit, ale každý z nich jedno své prvenství má.
A mně i celou redakci a všechny čtenáře zajímá, kdo v příštích letech možná ohrozí oblíbenost Lexe Petrova? Kdo mu šlape na paty a stává se idolem dívek? Čí fotky ukrývají studentky ve svých deníčcích? Je to profesor Belikov s měkkým východoevropským přízvukem? Čerstvě zadaný Gallagher? Nebo snad z Mrzimoru vzešlý profesor přeměňování, Bartimaeus? Či snad další letošní nováček Balzac?
Optala jsem se dívek a tady mám výsledky! Číst dál…
A je to tu! Dlho (ne)očakávané výsledky zazreli svetlo svetla. Predovšetkým než začneme s vyhodnocovaním sa vám chcem všetkým ospravedlniť za tie školské sovy, pretože sa mi donieslo, že vás prebudili počas spánku, narobili neporiadok, zničili pergameny s úlohami, vyrušili pri obede alebo sa k vám vôbec nedostali, ale ako určite viete, väčšina z nich už je stará a pamäť im tak dobre neslúži.
Vážené studentstvo, profesorstvo, zvířetstvo, zkrátka všechno osazenstvo hradu!
Jak si jistě mnozí z vás všimli, v posledních dnech se k vám – téměř všem (doufám, že skoro každý ho dostal) – nachomýtly dopisy od mé ulítané sovy. Probíhal průzkum o nejoblíbenějším učiteli! Musím říci, že jsem byla překvapena, kolik z vás se do mého projektu zapojilo. Neříkám, že mile, neříkám, že nemile. Jen v prvním dni se vás ozvalo kolem osmdesáti. Tím to ovšem vesměs haslo. Nakonec jsem získala přesně sto odpovědí, což ovšem není nijak světoborné. Snad každý, kdo mi odpověděl, napsal svého oblíbence, až na jisté dvě studentky, které prohlásily, že profesory nemají rády vůbec! Číst dál…