Bradavičník

Přišel onen významný, tolikrát skloňovaný, den O – jako Odjezd. Někteří jej vzpomínali s nadšením, jiní trpce se slzou v oku.
Když jsem se dopravil na nádraží King’s Cross, nemohl jsem vyjít z údivu. Tolik lidí probíhajících kamenným sloupem jsem ještě nikdy neviděl! Ale budiž, když všichni, tak já taky. Jakmile jsem proběhl přepážkou mezi nástupišti 9 a 10, zachvátil mě další šok. Tolik kouzelníků! Promotal jsem se tedy s mým otravně těžkým kufrem skrz plačící (ať už radostí či smutkem) rodiče, nacpal jsem se do vlaku, našel si s kamarádem místo a usadil jsem se. V tu chvíli se zdálo, že nás čeká asi dvouhodinová jízda, provázena jen nudou a podřimováním.

Číst dál…

Věnováno obzvlášť studentům prvního ročníku, kteří ještě neztratili všechny ideály.
Máme tu začátek dalšího školního roku a s ním i tradiční porci nutného zla v podobě tísnění se v Londýně, cesty Bradavickým expresem za účelem tísnění se v Prasinkách, a konečně, finální cestu kočáry do hradu. Zvláště přesuny Londýn- Prasinky a Prasinky- Bradavice letos byly napěchovány dobrodružstvím. A špinavou vodou. Proč se rozpojil vlak? Proč se zřítil viadukt? Proč přijely kočáry bez střech? A proč pršelo prakticky jen na ubohé studenty bradavické?
Číst dál…