Bradavičník

Není tomu dávno, co jsem si v klidu seděla na hodině bylinkářství, šťasně dumala o nesmrtelnosti běhnice a skládala veverku ze zadání domácího úkolu do přeměňování. Pak přišla naše profesorka, jejíž jméno nechceme zveřejnit, abychom ji nepoškodili (takhle jste myslela tu kamufláž s vaším jménem, paní profesorko al’Mearová?) a zadala nám, jako každou hodinu, úkol. Jednoduchý, nijak intelektuálně ani fyzicky náročný… ale podezřelý! Asi jsem už postižená z neustálého odhalování skandálních událostí na hradě, ale v případě přebírání deformovaných semínek jakési podivné rostliny takříkajíc „čuju zradu“. Co že jsme to vlastně měli dělat? Číst dál…

…povídání se slečnou Fibres

Slečnu Carlu Fibres, profesorku Bylinkářství a Kouzelných formulí, už asi zná skoro každý, i když se po Bradavickém hradě nepohybuje nijak dlouho.

Ve Velké síni jsem ji potkala spíše náhodou. Už prvotní obtíže, když se slečna Fibres snažila vzpomenout na mou národnost (trefila se na třetí pokus… ze tří možností), o jméně ani nemluvě, mi možná měly napovědět, že tenhle rozhovor nebude tak jednoduchá záležitost, jak se mohlo zdát. Zejména v některých chvílích jsem si nebyla jistá, jestli vlastně dělám rozhovor já s ní, nebo ona se mnou. I když, je nutné přičíst slečně Fibres ke cti, že k celé věci přistupovala s nadšením, neodmítla odpovědět na žádnou otázku a její odpovědi byly… vyčerpávající.

Číst dál…