Bradavičník

Sedm let jsem poznával zdi Bradavického hradu, jeho temná, ale i světlá zákoutí. Dnes, kdy píšu tenhle článek, je jeden z mých posledních dnů, kdy nadobro tento hrad opustím a nikdy v životě se už nevrátím. Psal se rok 2079, kdy jsem jako malý kluk, začínající student na této prestižní škole, nastupoval do lodiček a odjížděl s panem školníkem přes celé to nádherné jezero, až k branám toho velkolepého hradu. Netušil jsem, jaký bude můj první ročník; stejně jako mojí soukmenovci a budoucí spolužáci. Měl jsem strach, že budu zařazený do nevysněné koleje, ale mým druhým domovem se skutečně stala kolej Nebelvírská; tam kde odvaha, čest a rytířskost neznala hranic. Číst dál…

A je tu nový školní rok, spousta předškoláčků, těšících se do Bradavic. Těší se i mnozí starší, kdežto někteří by raději prodloužili prázdniny, jen aby se nemuseli učit. Nicméně je spousta těch co se nemohou dočkat Bradavic, ale ne pro to učení, například na strhávání bodů své koleji, milé že? Někdo jiný školních trestů, famfrpálu, roztleskávání a konečně pár výjimek mučení učení, samozřejmě a ten zbytek? Netuším, na co se těší, ale určitě se něco najde, jen bych musela přemýšlet, ale to mě přeci nemůžete donutit, no ne? Teprve přeci začíná výuka, tak ten mozek ještě necháme odpočívat, ano? Číst dál…

Po náročné pauze plné nic nedělání, lelkování a spřádání plánů, jak profesorstvu zpříjemnit tu dobu, co je musíme trpět, přišlo to nejhorší i nejlepší- cesta Bradavickým expresem do Prasinek. Číst dál…

Když jsem minulý rok spatřila lodičky, které nás měly převézti na druhý břeh – do Bradavic, doufala jsem, že po přeplutí jezera budu mít ten nejhorší zážitek celé školní docházky za sebou. Konečně jsem se mohla na hrad dopravit kočárem, u nějž se nemusím bát protrhnutí podlahy nebo samovolného převrhnutí hlavou dolů. Když to konečně přišlo a já nasedla do jednoho z řady tajemných kočárů bez kočích a koní, byla jsem přímo nadšena tím, jak poklidně a bezpečně naše cesta ubíhala. Jak se nic (alespoň v rámci možnosí) nehoupe, nevrže, nepraská. Tento slastný pocit však trval jen do té doby, než jsem uviděla kolo. Číst dál…

Máme tu nový školní rok a s ním i další přepravování studentů z Prasinek do školy, kteréžto je úspěšně (víceméně) za námi. Samozřejmě se od té doby událo spousta dalších věcí, ale kdo z vás by četl dlouhý článek? No? Nikdo, já vím… řekněme si to po pravdě. Číst dál…