Určitě si vzpomínáte na ten svíravý pocit v žaludku, který přepadl snad každého návštěvníka velké síně, jakmile do ní prvního dubna vkročil. Strop si vyměnil místo s podlahou a většině nebohých studentů v té neblahé chvíli připadalo, že jejich mozek trpí zácpou. Ale o tom dnešní článek nebude, třebaže se přesně v ten památný den začal psát. Ani se nedočkáte pojednání o krádeži ovoce, jež ten večer byla spáchána, a dokonce na vás, drazí čtenáři, nevyrukujeme s dalšími podrobnostmi o temných plánech jistého profesora – jeho jméno dnes nebudeme opakovat. (J. H.: Začal jsem mu říkat Beruška.) Kdepak! Následující řádky budou plné lásky, dobrodružství, lásky, akce, lásky, mluvících obrazů a podobně. A hlavně lásky. (R. C. B.: Já se ho snažila krotit, vážně! Ale on pořád mele jen o lásce a své vyvolené!) Číst dál…