Školní rok se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, dopisujeme poslední úkoly, taktně se hádáme s profesory o lepší známky, ušlé učivo doháníme referáty. Většina z nás už má hlavu plnou prázdnin, konec konců po půlroční nemilosrdné izolaci v areálu školy a blízkém okolí se toho na Příčné tolik změnilo, v Kotli jistě servírují odlišná jídla, zkrátka svět je jiný (a určitě lepší), než byl posledně.
Asi nečekáte, že i někdo jako já, by se snad zajímal o jiné hvězdy, než ty, o kterých se dají vyšťourat zajímavé informace. Ani já to netušila. Leč náhoda, neštěstí, pár okamžiků nepozornosti tomu chtěli, že jsem se ocitla na zahajovacím večírku oslav výročí observatoře v Abingeru. Číst dál…
Už jste někdy uvažovali nad tím, jak vypadá Bradavické podzemí? Zajímalo by vás, co se tam skrývá za stvoření a jestli snad nehrozí nějaké nebezpečí? Nás, odvážná mrzimorčata, to zajímalo také a tak jsme se pro jednu takovou výpravu rozhodli. A že to tedy bylo něco, to vám povím. (Podezření některých jedinců, že Zmijozelští kdesi v hlubinách hradu přechovávají baziliška s tím jistě nemělo nic společného.) Číst dál…
Skončily ty časy lelkování (nebo alespoň pomalinku končí) a nastal čas školy, nekonečných bojů s profesory, knížkami a jinými bludy, co na hradě potkáme. Stejně tak už nastal čas, abychom konečně my nebelvírští vytáhli drápky a ukázali všem, kdo je tu král zvířat. Už dlouho si válíme šunky, zatímco ostatní sbírají body. Teď je však řada na nás abychom něco dokázali. Už žádní Líní Lvi nebudou, teď už jen ty dravé šelmy. Proto říkám: lvíčata všech tvarů, věků, barev, velikostí i hodností načechrejte hřívy a nabrušte tesáky.