Až do jedenácti let jsem měla o famfrpálu jen okrajové povědomí. Mému životu vládly sporty mudlovské a nikdy mne nenapadlo, že bych se snad měla věnovat chytání nějakého míče a sedět u toho na koštěti. Míčové kolektivní hry nikdy nebyly mou silnou stránkou. Ovšem to se po mých jedenáctých narozeninách mělo změnit.
Jsem v temnotě a nemůžu se pohnout, toto místo bylo vytvořeno přímo pro mě. Jak jinak si vysvětlit, že pevně obepíná mé tělo? Jsem zde sama, ale vím že o kousek dál jsou další tři. Jsou větší jak já, ale zapomínám jak vypadají. Jeden je ticho, asi se mu nelíbím a tak mě ignoruje. Zbylí dva jsou hluční, hází sebou a vesměs jsou dost agresivní. Jsem ráda, že nejsem na jednom místě jako oni. Jsem zmatená, proč jsem tu?
Každý obyvateľ hradu, ktorý aspoň prešiel okolo ihriska si podľa mňa musel všimnúť, že sa tu nehrajú zápasy. Ale aký na to je dôvod? Chýbajú snáď nadšenci famfrpálu? Mám pocit, že tých je docela dosť. Existujú tými, majú kapitánov a organizujú sa tréningy. Tak kde je potom chyba? Číst dál…
Už od začiatku školského roka sa v Nebelvírskom famfrpálovom tíme poctivo konajú tréningy, ktoré vedie kapitánka tímu Lauren Beaty. Keďže sa na tréningy nemôžu študenti našej, alebo iných koľají prísť pozrieť prinášam Vám o nich priebežné informácie. Číst dál…
Kdo: já
Kdy: ve večerních hodinách, čtyři měsíce a dva dny před narozeninami něčí mámy
Kde: v soukromí
S kým: Lauren L. Beaty, Jessie Michael McDash
Za kolik: za nic – jsem k nezaplacení
Co: superanticontramultiextraunikátní rozhovor o bakteriích, Měsíci, padácích, lepidlech, bejsbólu, rituálech a možná i o zahradních šnecích
Famrfpál je súčasťou kúzelníckeho sveta a teší sa v ňom veľkej obľube a záujmu. Inak to nie je ani tu v Bradavicích. Každý rok sa na jednotlivých fakultách organizuje “Výberák“ kde si kapitáni vyberajú nový tím. Táto tradícia pretrvala až do dnes a tak aj v Nebelvíre prebehla tento rok táto udalosť. Tento rok si však nový tím vyberala nová kapitánka.
Jako velký fanoušek famfrpálu a zároveň prvák jsem měl hned jasno, jaký typ článku bych pro zmijozelskou sekci v Bradavičníku chtěl ušmudlat. Chtěl jsem vědět o našem týmu vědět víc, stejně jako snad každý prváček, který už zjistil, co to ten famfrpál vůbec je. Proto jsem se zeptal Sinéad Toveyové, kapitánky našich borců, zda by se mnou nechtěla udělat rozhovor. Sin, k mému nadšení, přijala mou nabídku a sešli jsme se v neděli 24. 9. 2084 na famfrpálovém hřišti. Přiletěla na svém Crafteru, oblečená v hábitu Harpyjí. Byla moc milá, hned na začátek mi nabídla tykání.
Vítám Vás u posledního dílu mé série o famfrpálových postech. Již jsem Vám psala o brankářích, střelcích a odrážečích, tudíž i úplnému laikovi musí dojít, že dnešní díl bude věnován postu chytače. Číst dál…
Prázdniny utekly jako voda, ale už je tu opět školní rok. S tím se pojí nejen, že spousta povinností, které se týkají školy, ale kupříkladu i výběrový trénink do famfrpálového týmu.
V minulém roce jsem načala sérii, ve které jsem přiblížila (s malou pomocí hráčů) vždy konkrétní post – vyšel článek o brankářích a střelcích. Protože si myslím, že by byla škoda, kdyby se čtenáři Bradavičníku nemohli dozvědět něco i o dalších dvou postech, rozhodla jsem se sérii dokončit právě v tomto školním roce. Dnes se podíváme na zoubek odrážečům. Číst dál…
Ano, ano, to jsem zase já. Vítám vás u druhého dílu mého menšího famfrpálového seriálu o postech v týmu. Tentokrát jsem si – jak již samotný název prozrazuje – vzala na mušku střelce. Dokonce sama na tomto postu hraji, takže nejenže se s vámi podělím o názory ostatních hráčů, ale navíc se vám dostane i bonusu ve formě názorů mých. A kdo by nechtěl znát mé názory? Číst dál…