Z deníku červeného studenta
„Začalo to vlastně zcela nevinně halloweenskou výzdobou společenské místnosti.“ Číst dál…
Z deníku červeného studenta
„Začalo to vlastně zcela nevinně halloweenskou výzdobou společenské místnosti.“ Číst dál…
„Proč naše kolejní ředitelka s sebou neustále nosí meč?“ Tuto základní životní otázku jsem si sám sobě položil už několikrát, nikdy jsem se však nedostal k tomu, abych si na ni i řádně odpověděl. Ta správná chvíle nastala až teď. Neptun se dostal do příznivé konjunkce s Blíženci, na Slunci se urodila další rozkošná skvrnka a na hranicích vesmíru jedna bublinka udělala „blop“. A právě tyto děje vyvolaly příznivé podmínky pro práci mého super mozku, který vyplodil nápad: Proč bych si měl tuto životní otázku odpovídat sám? Co takhle se zeptat na názory mých spolužáků z koleje? A proč né rovnou našich prváčků? Jsou čerství, neopotřebovaní, bez předsudků a aspoň tak dostanou podnět k přemýšlení o tom, kam se to vlastně dostali.
Famrfpál je súčasťou kúzelníckeho sveta a teší sa v ňom veľkej obľube a záujmu. Inak to nie je ani tu v Bradavicích. Každý rok sa na jednotlivých fakultách organizuje “Výberák“ kde si kapitáni vyberajú nový tím. Táto tradícia pretrvala až do dnes a tak aj v Nebelvíre prebehla tento rok táto udalosť. Tento rok si však nový tím vyberala nová kapitánka.
Jejich revírem jsou Bradavice. Jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci jsou neposlušní spolužáci, nespravedliví profesoři a špatně spláchnuté záchody. Muži (a ženy) s odznaky pracují ve dne, v noci. Jejich úkolem je chránit naši bezpečnost, vychovávat nás a machrovat s přístupem do péčkovských koupelen. Jaká je však jejich lidská stránka osobnosti?
Hodně studentů, jejich příslušnost nepatří zrovna do Nebelvíru asi moc netuší, co právě lvíčata vlastně ve svém volném čase podnikají. Já osobně například Havraspárské často potkávám v knihovně, Mrzimorské v klubovně a Zmijozelské většinou jen letmo na schodech, nebo při večeři ve Velké Síni. Ale co se lvíčat týče, kde nás asi nejčastěji potkávají ostatní? Číst dál…
Díky sově jsem si s Leonardem, který se letos stal naším novým prefektem, domluvil schůzku v půl sedmé v naší společenské místnosti. Přišel včas, což se mi líbilo. První krok, který by měl prefekt zvládat. Být alespoň všude včas. Posadili jsme se naproti sobě ke krbu a zeptal se ho, zda můžeme začít. Nevypadal moc nervózně. Neměl ani důvod. Nechtěl jsem ho vykuchat. Prohodil, že si bude připadat jako celebrita, načež jsem mu řekl, že tak trochu je, když má odznak. Pak už jsem jen nechal svůj rychlobrk dělat svou práci a začal klást jednoduché otázky.
Určitě jste o velkolepém pádu pana Holeaca už všichni slyšeli. A jestli ne, rozhodně by jste si měli přečíst tento článek. Ale nyní už k věci.
Drahí pozemšťania, emzáci a to ostatné nezaradené osadenstvo nášho skvostného hradu. Asi dva dni dozadu nastal ten zlom, kedy som mala možnosť naplno si uvedomiť, že opätovne začína školský rok a ja sa tým pádom dokopávam do tretieho ročníka. Na škole sa deje mnoho zmien, noví učitelia prichádzajú, ďalší aj odchádzajú a taktiež nastala superiózna senzácia. Chrabrej koľaji Nebelvírskej sa zmenil hlavný vodca. Slečnu profesorku Drusilu Addams nahradila profesorka Alen King, ktorú mnohí z vás určite poznajú aj ako učiteľku Obrany proti čiernej mágii. Keďže sama som hrdá Nebelvírčanka, rozhodla som sa našu novú pani koľajnú trochu vyspovedať a týmto vám teda prinášam pár jej postrehov, plánov a zmien, ktoré by rada na svojom novom poste predniesla.
Sevřený žaludek a třasavka už od rána. Co od rána?! Celý týden se mi zdály děsivé sny o tom, jak mě Moudrý klobouk pošle pryč, protože nejsem čarodějka. Díky Merlinovi, byly to jen sny, ale o tom až později.
Školní rok je pár metrů před cílem a náš úžasný zakladatel Godric Nebelvír zakončí redaktorský rok pro červenou kolej svým závěrečným slovem. Přeji příjemné počtení u posledního červeného článku tohoto roku. Číst dál…