Kolena mám roztřesená před kloboukem... mluvícím? Kampak budu zařazena? Kdepak je mé cesty cíl?
Číst dál...
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Je to Havraspár!
Rozhodl jsem se udělat rozhovor s jedním z prefektů, protože mi přijde zajímavé porovnat jejich zkušenosti a to, jak na celou záležitost pohlížejí. Jako první se mi ozvala naše prefektka, Arishell Clouser, tudíž jsem si řekl, že si pokecám s ní. Přeci jen, je to nový přírůstek v řadách naší prefektury, názor bude jistě zajímavý. Sešli jsme se ve Velké Věži krátce před obědem a náš rozhovor mohl začít. Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhovor s péčkem
Vidím moudrý klobouk ležet na stoličce stojící přede mnou a kolena se mi třesou tak, že to snad musí vidět všichni ve Velké síni. Když profesor začne vyvolávat nové studenty, aby si nasadili na hlavu klobouk, který rozhodne o jejich koleji, třas se rozšíří do celého těla. Číst dál…
Blíží se den svatého Valentýna. Přípravy jsou v plném proudu, sovy doručují valentýnky, každá dívka se červená, při pohledu jakéhokoliv hezkého kluka a my jsme si připravily rozhovory s několika morčaty ze studentské rady. Dozvíte se, co si myslí o Valentýnu náš primus James a prefektky Rebecca a Rosalie. Jak chtějí trávit Valentýn? Mají svou tajnou lásku nebo ne? Přiletěli k nim sovy s valentýnkami? To vše se dozvíte v těchto rozhovorech. Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Valentýn aneb co si o něm myslí morčata?
Za tu dobu, co jsem v Bradavicích (a to už nějaký ten pátek je), jsem si zvykla na spoustu podivných věcí, které se tu víc než běžně dějí. Číst dál…
28
Zář
Podzim je tu aneb morče se ani draka nezalekne!
Napsal/a Rubrika: Kde potkat morčata, Mrzimor
Jak jste si nepochybně všichni všimli, je podzim. Ano, ano, jste velmi všímaví studenti. Ale kdopak ví, co je oblíbená mudlovská podzimní zábava? Že nevíte? Je to pouštění draků a samosebou i jejich výroba. A právě s tímto geniálním nápadem přišli dva šikovní mrzimorští prváčci. Karo, Jamesi, tímto Vám vzdávám hold! Číst dál…
Nový školní rok je tu, avšak zápis předmětů, ještě nebyl uskutečněn, a tak většině osazenstva bradavického hradu přetrvávají jakés takés školní prázdniny. Profesoři zatím téměř nic nevyžadují, tudíž naše mozky mohou stále přemýšlet o slunečných dnech strávených na dovolené, či jen tak s kamarády venku. I já ráda vzpomínám na hezké chvilky léta a při tom snění se většinou potuluji po hradě, okoukávajíc co je nového, co se změnilo a co naopak zůstalo při starém. Jednou jsem se takhle dostala až do pátého patra k nástěnkám inzerátů. Většinou se tam vyskytují jen útržky pergamenů hlásající prodej či koupi stále zachovalých školních učebnic nebo dávno vydaných čísel časopisů. Sem tam na nástěnce přibyde i lístek, pomocí něhož studenti shánějí členy k zakládání školních kapel nebo různorodých klubů. Toho dne jsem však objevila záhadný papírek, na němž stálo cosi o tom, že „duo R&R hledá pomocníky“. Číst dál…
Když máte nastoupit do Bradavic, pravděpodobně Vám takřka každý rodič či dospělý řekne, že na koleji nezáleží a je úplně jedno, kam Vás moudrý klobouk zařadí, protože všude je to stejné. Nechci Vás připravovat o iluze, ale tohle je školní časopis a ve válce a v lásce je vše povoleno. Tady platí to první. Válka? Možná trochu. Rivalství mezi kolejemi možná není tak silné, jak bývalo kdysi za časů před znovuotevřením, ale stále tu cítíte hmatatelné soupeření. Číst dál…
Vím, že to nemusím dělat. A že to spousta z Vás neocení nebo si to ani nepřečte. A že mě za to budete i nadále odsuzovat. A že tato stránka skončí jako podložka pod svačinu. A víte vy co? Mě je to jedno. Nepíšu to z donucení, jen čistě z dobrého vychování. A o čem, že to zase ta Ryanová mluví? Čtěte pořádně, nebudu to opakovat! Číst dál…
A je to tu! V sobotu 16. září se v 15:00 začala mrzimorská společenská místnost plnit studenty v různobarevných plavkách. I já jsem tam nesměla chybě, byla totiž oslava. A né leda jaká.
Něco málo po třetí dorazil Peter s armádou skřítků a začali se na nás dívat. Pohledy byly oboustranné. V každém rohu se ozývala stejná otázka „Kde má plavky?“ Peter se na nás usmál a během minuty jsme už všichni stály venku s uchem přilepeným na stěně. Ze spolky se ozývaly podezřelé zvuky, rachot a ten, kdo netušil, měl dojem, že je s Mrzimorskou společenskou místností AMEN. Najednou se dveře otevřely a skřítci jeden po druhém začali odcházet. Vešli jsme dovnitř a Peter nikde, ale místo něj před nama byl hotový Hawai.
Zem s koberci byla nahrazena jemným a nádherně teplým pískem. Na schody vedoucí do pokojů navazovala sklouzavka ukončená bazénkem naplněným vodou. Vedle vchodu do spolky se nacházel úžasný bar plný barvených koktejlů. S úsměvem jsem se vydala k baru a během chvilky jsem s mlaskáním srkala banánový koktejl. Naopak mí kamarádi jeden po druhém naskákali do bazénku a šklíchali po sobě příjemně chladivou vodou. I když byla otevřený okna, kterými dovnitř a ven létali racci, tak uvnitř bylo příjemně. Ani zima, ani horko. Popíjela jsem koktejl a v tom dorazil do spolky muž v plavkách a s růžovým kruhem. Hned jak vesele zahalékal a rozběhl se k bazénku, poznala jsem našeho kolejního, Petera. Ostatní si užívali, já seděla s koktejlem a Ála se zahrabávala do písku. V tom Peter vystoupil a vyhlásil soutěž.
Soutěž měla tři čísti. měli jsme za úkol uhodnout zvíře, osobu a příšeru. Všichni se posadili a na tu chvíli znovu zapojili mozek. Návrhů bylo moc, ale rychlí jen tři.
Příšera – Protiva
Osoba – A. Brumbál
Zvíře – Jezevec
A odměna? Měkký, krásný, plyšový jezevec. Po ukončení soutěže jsem konečně vlezla do bazénku. V oslavování by se poračovalo cca do 17:30. I když se pak šlo na pohřeb, o naší plážové párty se povídá ještě do teď.
A je to tu! V sobotu 16. září se v 15:00 začala mrzimorská společenská místnost plnit studenty v různobarevných plavkách. I já jsem tam nesměla chybě, byla totiž oslava. A né leda jaká. Číst dál…