Mezi prefektské povinnosti, né že by jich bylo málo, se mimo jiné řadí i výpomoc kolejnímu řediteli v chodu koleje, hlavně co se týče akcí a volnočasových aktivit. Proto jsme já, Janee a zmijozelská Luna daly hlavy dohromady a po krátkém hloubání a dloubání jsme došly k závěru, že by vůbec nebylo špatné uspořádat aprílovou akci. A tak jsme se všichni sešli čtvrtého dubna u jezera ku příležitosti aprílové kolejní bitvy! Číst dál…
Bylo nebylo, na začátku všeho tohoto kolotoče učebnic a novinek, jsme se my, nováčci, přeplavovali přes jezero na lodičkách. Ze začátku se to trochu houpalo, ale nic světoborného. Avšak pak to přišlo.
Není to tak dávno, co jsem čtenáře Bradavičníku informovala o tom, že zlé a temné síly na hradě chtějí ublížit hadovi žijícímu v jezeře – Edíkovi. Jelikož však skoro nikdo nevzal mé varování vážně, překročila jsem v posledních týdnech k dalšímu kroku nezbytnému k záchraně živočicha.
S počátkem dalšího školního roku se událo hned několik změn. Tou první, a pravděpodobně nejvýznamnější, byla samozřejmě změna ředitele školy. Byť se mohlo předběžně zdát, že to zas taková katastrofa nebude, hned pár dnů po nástupu do funkce, začal vydávat vyhlášky. A ta první se dotkla téměř všech studentů.
Přišel onen významný, tolikrát skloňovaný, den O – jako Odjezd. Někteří jej vzpomínali s nadšením, jiní trpce se slzou v oku.
Když jsem se dopravil na nádraží King’s Cross, nemohl jsem vyjít z údivu. Tolik lidí probíhajících kamenným sloupem jsem ještě nikdy neviděl! Ale budiž, když všichni, tak já taky. Jakmile jsem proběhl přepážkou mezi nástupišti 9 a 10, zachvátil mě další šok. Tolik kouzelníků! Promotal jsem se tedy s mým otravně těžkým kufrem skrz plačící (ať už radostí či smutkem) rodiče, nacpal jsem se do vlaku, našel si s kamarádem místo a usadil jsem se. V tu chvíli se zdálo, že nás čeká asi dvouhodinová jízda, provázena jen nudou a podřimováním.
Pro některé z nás znamená začátek školního roku také vidinu zkoušek, což je právě ten důvod, proč tento článek vůbec mohl vzniknout. Profesoři nás zkouškami straší již od první hodiny, nabádají nás k pečlivému a častému opakování a zavalují nás všemožnými úkoly a opakováními. Ale přeci jen, jsou to profesoři, takže na tom asi něco bude, nebo ne? Určitě ano. A proto když Jamese Hroozleye napadlo, že bychom si to opakování mohli vyzkoušet v praxi a to dokonce zábavnou a experimentální formou, rozhodně jsem neváhala ani minutu a na jeho nápad kývla. Číst dál…
Bylo nebylo jedno jezero. To jezero se jmenovalo Černé jezero. Vsadím se s Vámi, oč chcete, že každý z Vás ví, o jaké jezero běží. Je to naše jezero! Bradavické! To je, co?
S tím jezerem se ale něco stalo. Číst dál…
Nastal ten okamžik. Vánoce jsou tu, všude sníh, veselí a prázdniny. Každoročně jsme se mohli koulovat na pozemcích, trávit volné večery u krbu s šálkem kakaa, ale jedno nám nebylo dopřáno. Bruslení po ledě. Kde by se tu taky vzal. Jezero v kapalném stavu, nic méně letos. Letos zamrzne… Číst dál…
Dne 3.ledna letošního roku bylo na břehu jezera opravdu rušné odpoledne. Přiznávám, bohužel ještě nevím o všem, co se kde na hradě děje, ale o tom co se dělo v mé přítomnosti vím. Číst dál…
Kromě zlobení, otravování a věčného bloudění po hradě si někteří nováčci najdou čas i na psaní. Rachel Lirrian a Alex Ian Drakov se rozhodli na chvíli si přestat vypichovat oči a reflektovat cestu do Bradavic a zařazovací slavnost.