Bylo by hříchem, kdyby škola neuspořádala v tom krásném letním počasí tradičně nějaký ten piknik. Zajít si na louku, nahodit bronz, poznat bujarou přírodu. Ovšem tradičně se musel vloudit i nějaký ten problém, špetka chaosu, kapka nebezpečí a hodně napětí. Tak jak to ostatně u nečekaných dobrodružství bývá. Nikdo však netušil, že se věci začnou ubírat do takových měřítek.
Bradavice přežily další svátek. Svátek svatého Patrika. Svátek, ve kterém se i ti červení museli obléci do zeleného a celá škola náhle o něco více zezelenala. Někdo říkal fůůj, jiní zase Jůů. A tak k nám až z Irska zavítaly jisté malé, zrzavé a zlatomilující bytůstky, nosící pouze a jedině zelenou módu, aby nás podrobily dalším zkouškám znalostí.
Carlotta Reyer: Než Vás vážení čtenáři provedeme loňským rokem, asi by bylo záhodno se představit. Vaším průvodcem tedy bude Nebelvírská prefektka a redaktorka Janie Crucianová, známá spíše pod pseudonymem, který používá na své operní dráze .. Jane Rainerová
Janie Crucianová: a druhým průvodcem nebude nikdo jiný, než naše milovaná primuska, šéfredaktorka a Čuník v jedné osobě, Carlotta Rejerová
Jako každou středu se pár nebelvíráků sešlo ve Velké věži na čtení. Všichni jsme ale tušili, že tohle bude jiné než ty předešlé.
Posedávali jsme na polštářích a křeslech a netrpělivě čekali na Lukase, který slíbil, že se ukáže. Po půl hodině netrpělivého čekání se s hlasitým funěním konečně ukázal. S rošťáckýma jiskřičkami v očích nám pověděl, že napsal jistému panu Ezechielovi a že mu odpověděl, že nás bude čekat ve Věži obrazů. Všichni jsme na něj nechápavě civěli a on nám vysvětli, že Věž obrazů je věž iluzí a že se nachází v severním Irsku. Pak vytáhl z kapsy lžičku a my se jí chytli.
Letos na Apríla si z nás profesoři opravdu jak se patří vystřelili. Pro ty, kterým ta velká bžunda unikla, nabízíme malý výcuc.
Dlouhá, těžká a napínavá cesta za pokladem proběhla 12. března odpoledne.
Vše to začalo něco málo před pátou hodinou ve velké síni. Červené křeslo najednou promluvilo ke studentům a dalo jim hádanku. Odpověď na hádanku kde se nachází další křeslo si uvědomila jako první Amanda a tak rychle běžela do síně. Mezi tím jsem se přidala k Amandě i já a upalovaly jsme do Velké věže.
Z Velké síně a ze všech prostor hradu zmizely vánoční ozdoby – jasný důkaz toho, že vánoční klid už je definitivně za námi. My ubozí studenti se opět už několik dní pachtíme s úkoly a profesoři se zase několik dní pachtí s opravou našich výtvorů. Vše jakoby se znovu ponořilo do spánku studijního stereotypu. To je však jen klamný a velice povrchní pohled. Když se kolem sebe pozorněji rozhlédnete, zjistíte, že u nás v Bradavicích se stále něco děje.
Bradavická škola čar a kouzel je místem, kde se neustále něco děje. Přiznávám, že toto tvrzení by se mohlo zdát trochu přehnané, kdybychom si projeli aktivitu Bradavičníku a kvalitu článků za poslední dobu. Ale to je jen zdání – musíte mít s redaktory a všemi pisálky trochu strpení a soucitu, jelikož Kuňodavky jsou opravdu zákeřné. Však to sami poznáte až Vás napadnou (začne to malým nevinným zívnutím).
Abychom dohnali ztrátu v pravidelné porci seriózních informací (my jinak než seriózně psát neumíme, ale už se ozvaly drobné námitky z řad chrličů), přinášíme Vám tedy nyní rychlý přehled posledních událostí z Nebelvírské koleje i celého hradu.
Kdo z Vás, obyvatel Bradavic, byl u jezera, určitě nepřehlédl velkou skupinu nebelvírských lvíčat, shluknutých na břehu. Ti, kteří už jsou na hradě déle a něco o nás, nebelvírských, vědí poznali, že přišel čas našeho tradičního výletu.
Drazí obyvatelé hradu Bradavického. Prázdniny nám zavřely dveře přímo před nosem. Je to smutné, ale je to tak. Možná si to doteď někteří nechtěli připustit, jenomže zápis a zahájení výuky je příliš opravdový. Množící se domácí úkoly s jednotným zadáním „Napište mi co se probíralo loni.“ jsou pořádnou fackou na probuzenou. Když už jsme tedy nuceni zaobírat se věcmi loňskými, máme pro Vás účinný a levný osvěžovač paměti: jedinečné shrnutí základních událostí loňského roku.