Krásný, slunečný den stvořený na procházku po pozemcích. Absolutní bezvětří a panující pohoda, co více si přát. U jezera je v těchto dnech stejně nejlépe a tak jsem se k němu, jednoho odpoledne, bez váhání vydala. Usadila jsem se na svém oblíbeném místě – čili na molu. Společnost mi dělala pouze mrzimorská Beatrie, rozvalená v trávě. Avšak nějakou zdánlivě velkou pozornost mi nevěnovala, možná si mě ani nevšimla. Pravda, už několikrát mi bylo sděleno, že chodím jako duch, tedy skoro neslyšně. A tak jsem poklidně přemýšlela a užívala si volného odpoledne. Když v tom se zvedl vítr.. Číst dál…