Školní rok opět začal a nováčky najdete na každém kroku. Přišla jsem na to, že každý druhý student, kterého potkám, je v prvním ročníku. A to nelžu! Mám to osobně vyzkoušené. A tak mě napadla bláznivá myšlenka. Co se jim tu líbí? Já byla fascinovaná Velkou síní, jezerem, nádvořím, klubovnou, společenskou místností a jak by ne velikostí našeho hradu. Ale co ti noví? Mají stejné pocity jako já, když jsem tu byla prvně?
Prváci. Každoroční příval problémů a starostí, což většina z nás moc dobře zná. Je to malé, je to drzé a hlavně si to o sobě myslí, že pobralo veškerou moudrost světa a tudíž, jakmile se tomu dostane do ruky ten klacíček, co nazýváme hůlka a z dohledu zmizí veškeré profesorstvo, zvládne jakékoliv kouzlo, včetně těch dosud neobjevených. A to i přesto, že ze známkového hlediska téměř propadá. Je sice pravda, že známka nevyjadřuje inteligenci studenta, nicméně, schopnost mávání hůlkou asi ano. Číst dál…
Jak jistě všichni víte, i letos naši školu neminul nával nováčků, mezi které se mohu zařadit i já sám. A aby si nepřipadali méněcenní, tak jsem se rozhodl, že některé z nich vyzpovídám z jejich zážitků, dojmů a pocitů po prvním půlroce na škole. Číst dál…
Kromě zlobení, otravování a věčného bloudění po hradě si někteří nováčci najdou čas i na psaní. Rachel Lirrian a Alex Ian Drakov se rozhodli na chvíli si přestat vypichovat oči a reflektovat cestu do Bradavic a zařazovací slavnost.