Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Úvodní slovo šéfredaktorů 2087/2088
Prázdniny utekly jako voda a my opět zasedli do lavic. Mnozí z Vás by jistě rádi ještě alespoň pár dní lenošili a užívali si blažené volno, leč nedá se nic dělat. Nač ale zoufat? Uchovejte si vzpomínky na určitě krásné prázdniny a přivítejte nový školní rok s otevřenou náručí!
Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Úvodní slovo šéfredaktorů 2086/2087
A je tu nový školní rok, spousta předškoláčků, těšících se do Bradavic. Těší se i mnozí starší, kdežto někteří by raději prodloužili prázdniny, jen aby se nemuseli učit. Nicméně je spousta těch co se nemohou dočkat Bradavic, ale ne pro to učení, například na strhávání bodů své koleji, milé že? Někdo jiný školních trestů, famfrpálu, roztleskávání a konečně pár výjimek mučení učení, samozřejmě a ten zbytek? Netuším, na co se těší, ale určitě se něco najde, jen bych musela přemýšlet, ale to mě přeci nemůžete donutit, no ne? Teprve přeci začíná výuka, tak ten mozek ještě necháme odpočívat, ano? Číst dál…
Áno, áno. Máme tu opět nový školní rok! A s ním i pár změn, o kterých se můžete dočíst níže. Nicméně já si pro vás připravila takové shrnutí o zahajovací slavností, jelikož byla věru zajímavá!
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zahajovací slavnost 2081/2082
Začátek roku máme za sebou, zápis už byl také spuštěn, nastává starý známý stereotyp říkáte si asi. Ale co když tu je několik věcí, které by Vás mohli utvrdit o opaku? Pojďme se podívat na stručný výtah toho nejdůležitějšího, co se stalo v posledních týdnech.
Když jsem minulý rok spatřila lodičky, které nás měly převézti na druhý břeh – do Bradavic, doufala jsem, že po přeplutí jezera budu mít ten nejhorší zážitek celé školní docházky za sebou. Konečně jsem se mohla na hrad dopravit kočárem, u nějž se nemusím bát protrhnutí podlahy nebo samovolného převrhnutí hlavou dolů. Když to konečně přišlo a já nasedla do jednoho z řady tajemných kočárů bez kočích a koní, byla jsem přímo nadšena tím, jak poklidně a bezpečně naše cesta ubíhala. Jak se nic (alespoň v rámci možnosí) nehoupe, nevrže, nepraská. Tento slastný pocit však trval jen do té doby, než jsem uviděla kolo. Číst dál…