Kedysi dávno, tam, kde je slnko i mesiac väčšie, v krajine, kde nepoznajú sneh či zimu, bývala v nie veľmi veľkom, ale zas ani primalom bielom domčeku stará bylinkárka a jej vnučka-sirota. Číst dál…
Možná jste o ní jako malí slyšeli. Zubničková víla podle povídaček navštěvuje děti a v noci jim bere zuby výměnou za drobný peníz či nějakou odměnu. Já vím, zní to docela morbidně, protože si každý hned představí, jak křehká víla rozbíjí cizí ústa a vyrvává nevinné oběti celý chrup. Ale ono to údajně probíhá humánněji. Sir Stanley musí mít s vílou zubničkou bohaté zkušenosti, bohužel se s nimi odmítl podělit a vyhrožoval, že v jeho hodinách propadnu – nulové pochopení pro vědeckou činnost! Každopádně mne nakopl k provedení vlastního seriózního výzkumu, díky němuž mohu konstatovat, že víly zubničky jsou mezi námi! Číst dál…
Kupodivu si někteří mohli všimnout, že naši líní lvi po době zas vytáhli drápky a ukázali co v nich je. Konkrétně v soutěži s docela podstatnou otázkou „Proč je moře modré?“ od Lucii Lex Liu se vydrápla naše Lole Miko Leiringová na první místo a naše Carlotta Reyerová na místo druhé. Proto si zde dovolím uveřejnit Lolin vítězný článek. Hezky si ho užijte.