Jednoho odpoledne, zrovna v sobotu jsem vypracovávala pitomý úkoly. Nějak mě to nebavilo a tak mě napadlo, udělat takový menší kvízeček. Vybrala jsem nejlehčí otázky, na který jde odpovědět a vydala jsem do sovince, odeslat je pěti lidem. A konečně když se mi od nich vrátili sovy i s odpověďmi, napadlo mě dát to sem, do Bradavičníku, aby jste věděli názory několika spolužáků, či jiných studentů.
Akiste sa k vám už donieslo, že hrad postihla akási epidémia. Únava, citlivosť na svetlo či kašeľ sú len niektoré z príznakov. Situácia je dokonca taká vážna, že na ošetrovni bola vyhlásená karanténa. Zakázané sú všetky návštevy a tak sa nemožno diviť, že študenti sa na ošetrovni nudia. Tí s príznakmi sa často rozhodnú, že na ošetrovňu nezájdu, bezhlavo pobehujú po hrade a infekciu šíria ďalej. Vedenie sa nám snaží nahovoriť, že sa jedná o neznámu nákazu, no je tomu skutočne tak?
A je to tu! Dlho (ne)očakávané výsledky zazreli svetlo svetla. Predovšetkým než začneme s vyhodnocovaním sa vám chcem všetkým ospravedlniť za tie školské sovy, pretože sa mi donieslo, že vás prebudili počas spánku, narobili neporiadok, zničili pergameny s úlohami, vyrušili pri obede alebo sa k vám vôbec nedostali, ale ako určite viete, väčšina z nich už je stará a pamäť im tak dobre neslúži.
Rok se s rokem sešel a tak se i naše redakce opět dala dohromady a začala pilně pracovat na svých článcích a nápadech, se kterými Vás v průběhu tohoto školního roku ráda seznámí. Prvně se ale sluší a patří všechny staré i nové studenty přivítat. Nesníme zapomenout i na naše profesory a další obyvatelstvo hradu. Této úctyhodné činnosti se chopili šéfredaktoři a každý za celou redakci se s námi podělil o několik řádek. Číst dál…
Prváčkům zdar!
Tum, tu du dům, ta dá, da dá a da dá… Ano, slyšíte správně, ryk stovek studentů opět probral Bradavické chodby k životu. Zářím počínaje bude škola zase plná života a energie. Dovolte mi, nové neznámé tváře z řad prvního ročníku, abych vás tímto uvítala na naší škole. Číst dál…
Doufám, že se kolegové šéfredaktoři nebudou zlobit, když se jménem celé redakce tohoto školního časopisu rozloučím i za ně. Číst dál…
Snad každý si už musel všimnout zoufalých studentů, kteří dostali špatnou známku, byli pokáráni, nebo dokonce dostali trest. Nejednou jsem zaslechla slovo „dokonalost“. Každý chce být dokonalý, ale málokdo ví, jak na to. Za pomoci názorů několika profesorů a profesorek jsem se pokusila takového dokonalého studenta upéct. Číst dál…
Viděli jste to taky? To nevinné, pozitivní oznámení na nástěnce školy o Velikonocích? O zvířátkách, vajíčkách, spokojených a rozradostněných studentech? S podpisem studentské rady? A jeho skutečně všechno tak nevinné, jak to vypadá? Číst dál…
Není tomu dávno, co jsem si v klidu seděla na hodině bylinkářství, šťasně dumala o nesmrtelnosti běhnice a skládala veverku ze zadání domácího úkolu do přeměňování. Pak přišla naše profesorka, jejíž jméno nechceme zveřejnit, abychom ji nepoškodili (takhle jste myslela tu kamufláž s vaším jménem, paní profesorko al’Mearová?) a zadala nám, jako každou hodinu, úkol. Jednoduchý, nijak intelektuálně ani fyzicky náročný… ale podezřelý! Asi jsem už postižená z neustálého odhalování skandálních událostí na hradě, ale v případě přebírání deformovaných semínek jakési podivné rostliny takříkajíc „čuju zradu“. Co že jsme to vlastně měli dělat? Číst dál…
Začalo to nevinnou oslavou Halloweenu, pak mafiánskými útoky na exkurzi v Birminghamu a následně i ukradením dopisů z vánoční Schránky. Určitě jste ani vy nemohli být tak naivní a myslet si, že ohrožování a ubíjení ubohé, a už dost tak malé a chudé, populace studentíků bradavických jen tak z ničeho nic přestane. A máte samozřejmě pravdu. V posledních několika týdnech jsem byla svědkem mnoha událostí jež nasvědčovaly, že temná mafie se jen tak lehce nevzdává.