Myslím, že všichni obyvatelé hradu si pamatují obrovské haldy vzkazů, které se objevily na sekretariátu, konkrétně na studijním oddělení při zápisu. Míst na seminářích je příliš málo! Proč nemůžu studovat tenhle předmět? Já bych chtěla chodit na seminář o kouzelnickému Skotsku. Proč to nejde? To vedení se proti nám spiklo! My jim to natřem! A tak dále, že… Číst dál…
Jak dobře víte, není pro malého studentíka vůbec jednoduché přihopsat v síni k profesorovi či profesorce a pustit se do jeho zpovídání, vyptávání a kladení dotěrných, ale jistě velice zajímavých a podstatných otázek. Pro tentokrát jsem se takového úkolu chopil s vervou já a zaútočil se svým brkem na profesora Aidana Blackwooda. Jistě velice oceníte nějaké pikantnosti a zajímavosti o jeho osobě.
Pod povrchem profesorstva II. – Proserpina R. Chapmanová
Jak je známo, není zase tolik studentů, kteří by se o profesorstvo zajímali blíže. Nebo spíš měli odvahu prostě profesora bez okolků přepadnout a vymláti- ehm, dostat z něj umírněně nad hrnkem kakaa či podobných věcí nějaké ty informace o něm samém. No. Už ani nemusíte. Stejně jako loňský rok Vám všem budu ráda fungovat jako prostředník a tu těž-… velmi příjemnou práci stáhnu na sebe. Inu, vždyť ono se vám to bude hodit. (Vydírání dobrých známek se přeci neobejde bez znalosti konkurence… Ale pššt.) Číst dál…
Každý z vás jistě alespoň jednou zabloudil na Sekretariát. Takže pro ty všímavější z vás jistě nebude překvapením, že tam lze narazit na zadání soutěží, jejichž vypracováním můžete dopomoci své koleji k získání nějakých těch bodíků. Mě však zaujala jedna konkrétní soutěž (ano, přiznávám se, zaujalo mě jich více, ale psát chci o jedné konkrétní). Hradní veršování, soutěž profesorky Chapmanové. Číst dál…
Je to sice šok, ale přese všechno, co se v dnešní době děje, počínaje hledanou Kitty Samsonovou, jejíž tvář už visí i na ulicích Londýna a zakrývá i přední stránky kouzelnických bulvárních slátanin, kde nám všem hrozí, jak nás tato zrádná osoba přijde usmrtit během našeho klidného snění, je i v Bradavicích nezvykle rušno. Číst dál…
Všichni je známe. Ač je prakticky nevídáme, jsou nedílnou součástí našeho studiiního života. Škola by bez nich jen těžko mohla existovat a vůbec by nemohla fungovat, neboť právě jim a jejich nemalému úsilí vděčíme za to, že máme co jíst a že na naší škole dosud nevypukla morová epidemie. Jak jste již jistě uhodli, řeč je o domácích skřítcích! Číst dál…
Věnováno obzvlášť studentům prvního ročníku, kteří ještě neztratili všechny ideály.
Máme tu začátek dalšího školního roku a s ním i tradiční porci nutného zla v podobě tísnění se v Londýně, cesty Bradavickým expresem za účelem tísnění se v Prasinkách, a konečně, finální cestu kočáry do hradu. Zvláště přesuny Londýn- Prasinky a Prasinky- Bradavice letos byly napěchovány dobrodružstvím. A špinavou vodou. Proč se rozpojil vlak? Proč se zřítil viadukt? Proč přijely kočáry bez střech? A proč pršelo prakticky jen na ubohé studenty bradavické?
Číst dál…
Vítejte osazenstvo v novém školním roce,
určitě jste se nemohli dočkat nového školního roku a prvního zazvonění v nějaké učebně na první hodině. Někteří úplně poprvé, jiní poněkolikaté a někteří úolně na posled. Číst dál…
Možná si někdo všimnul a možná taky vůbec. Jak je známo v dřívějších letech bylo v tomto ústavu spíše zvykem, že si na drsné a zlé a šílené postavičky hráli jen profesoři. Chodili po chodbách s výrazem alá Sneape, dělali, že si studentů vůbec nevšímají a když je někdo oslovil, koukali se na něj jako kdyby byl ten nejhnusnější a nejotravnějším hmyzem na této planetě. Číst dál…
Náš předvánoční výlet měl být poklidný, s ušlechtilým záměrem a v radostném duchu. Delegace do Liverpoolu tedy dorazila s velmi dobrou náladou a v očekávání všeho možného, jen ne toho, co se skutečně stalo. Plán byl prostý – nakoupit si vánoční dárky na Liverpoolských trzích a pokud možno se neztratit a dostat zpět na ubytovnu. Při jedné z našich cest se k nám ale přidal tvor, který přinesl hromadu problémů větší, než bychom kdy čekali a potažmo i větší, než jsme zvládli. Přináším vám míchanici z kiwi, ohně, alkoholu, Kelpií a bloudění, která vám snad objasní, proč jsme se většinou vrátili bez dárků. Číst dál…