Přijde mi to jako včera, kdy jsem se dozvěděla o existenci magie. Samozřejmě, jako dítě jsem v ni věřila stejně pevně, jako v existenci polibku z pravé lásky, které napraví cokoliv, ale stejně to byl šok. Dnes je to však už deset měsíců, co magii sama studuju, a mohu říci jen jednu věc: nikdy bych to nevyměnila za studium na mudlovské střední škole.
Začiatok roka. Prvé dni. Prvá cesta do školy. Každý rok si to študenti zažívajú a možno si už zvykli na morskú chorobu z lodiek a cestu vlakom, ktorú niektorý prespia. Nám to už príde normálne, každý rok to máme rovnako, ale spomenie si ešte niekto na to ako sa cítil prvýkrát keď nastupoval na loďku? Keď si prvýkrát vo vlaku kúpil niečo sladké pod zub, alebo keď ho zaradili do koľaje? Myslím, že každý to prežíval inak a nie všetci si na to spomenú, pretože niektorý už dávno zabudli. Ale prváčikovia to majú v čerstvej pamäti a práve preto je najlepšie sa na prvý dojem spýtať práve ich. Konkrétne som sa na to spýtala Beatrice Devine, študentky nebelvíru. Číst dál…
Tuhle jsem si vzpomněl na svůj rozhovor s bratrem ohledně toho, jak se (ne)stát prefektem. A jak jsem si na to vzpomněl? No, hlavně díky tomu, že jsem přemýšlel, jak se takový prefekt vybírá a podobně.
Následkem toho jsem se rozhodl spáchat krátkou básničku. Omluvte, prosím, mé rýmy, nikdy jsem neříkal, že bych byl nějak zdatný v poezii, ale snažil jsem se. Zde jsou mé verše.
Tak jsem se rozhodl zas provětrat své sově křidélka, a to docela zajímavým způsobem. Prostě jsem jí k noze přivázal dopis a dal jí rozkaz, ať ho hodí na hlavu těm, kteří se jí zalíbí. Číst dál…
„Proč naše kolejní ředitelka s sebou neustále nosí meč?“ Tuto základní životní otázku jsem si sám sobě položil už několikrát, nikdy jsem se však nedostal k tomu, abych si na ni i řádně odpověděl. Ta správná chvíle nastala až teď. Neptun se dostal do příznivé konjunkce s Blíženci, na Slunci se urodila další rozkošná skvrnka a na hranicích vesmíru jedna bublinka udělala „blop“. A právě tyto děje vyvolaly příznivé podmínky pro práci mého super mozku, který vyplodil nápad: Proč bych si měl tuto životní otázku odpovídat sám? Co takhle se zeptat na názory mých spolužáků z koleje? A proč né rovnou našich prváčků? Jsou čerství, neopotřebovaní, bez předsudků a aspoň tak dostanou podnět k přemýšlení o tom, kam se to vlastně dostali.
Zdravím všechny nové tváře a i ty staré. (Pokud se někdo cítí až moc starý, tak… je to víceméně jeho věc, jen jsem to chtěl konstatovat).
Ať chceme nebo nechceme 1.9.2084 začal nový školní rok, který bude pro část bradavických obyvatel první, který na Škole Čar a kouzel v Bradavicích stráví. Mluvím především o nás, o prvácích. Ty každoročně čekají v tento slavnostní den dva rituály, které jistě všichni dobře znáte. Takhle vše vypadalo očima jednoho, dnes již modrého prváka.
Zažil to snad každý z nás. Najednou na vás profesoři vychrlí hromadu rychle za sebou jdoucích slov, které ani nestihnete zaregistrovat, a už jsou pryč. A pak po vás ještě chtějí, abyste jim rozuměli. No není to už trochu moc? Číst dál…
Sevřený žaludek a třasavka už od rána. Co od rána?! Celý týden se mi zdály děsivé sny o tom, jak mě Moudrý klobouk pošle pryč, protože nejsem čarodějka. Díky Merlinovi, byly to jen sny, ale o tom až později.
Máme sice už nový rok, ale pojďme se poohlédnout za koncem toho minulého. Jaká byla na hradě atmosféra před začátkem vánočních prázdnin? Komu zrušení vánočních oslav vadilo více? Prvákům, nebo starším? Číst dál…