Bradavičník

Začalo to nevinnou oslavou Halloweenu, pak mafiánskými útoky na exkurzi v Birminghamu a následně i ukradením dopisů z vánoční Schránky. Určitě jste ani vy nemohli být tak naivní a myslet si, že ohrožování a ubíjení ubohé, a už dost tak malé a chudé, populace studentíků bradavických jen tak z ničeho nic přestane. A máte samozřejmě pravdu. V posledních několika týdnech jsem byla svědkem mnoha událostí jež nasvědčovaly, že temná mafie se jen tak lehce nevzdává.

Číst dál…

Tuhle jsem dostala hodně zajímavej trest. Samozřejmě od mojí nejoblíbenější všemi milované prefektky, tenhle rok novopečené, od nejoriginálnější osoby na hradě. Ona osoba mě přistihla venku po večerce, a to byste nevěřili, co za trest jsem vyfásla! Tak trochu jsme spolu klábosily o tom, že mi nejde jedno z těch „nejprimitivnějších“ kouzel, prej Lumos nebo tak nějak se to jmenovalo.

Číst dál…

Dne 17.9. 2080 se konal v Bradavicích první letošní havraspárský kolejní večírek na uvítání studentů prvního ročníku. Přináším vám reportáž z této události z první ruky, totiž právě z pohledu prváka.

Číst dál…

Velevážené studentstvo,

jak jsem slíbila, přinášim Vám další ze svých článků. V tomto článku se zaměřím na předměty, které se zde vyučují.

Určitě se zde najde pár jedinců, kteří váhají, ale už moc dlouho ne. Touhle dobou se totiž může kdykoliv otevřít zápis. Takže neváhejte dlouho nebo se třídy zaplní a onen předmět nemusíte studovat. Málokdy se totiž otevře nová třída, i když prváci asi tvoří vyjímku, kvůli nim se nová třída vytvoří. Určitě víte, že se můžete zapsat na sekretariátu v druhém patře, každý všední den. Číst dál…

Vítejte osazenstvo v novém školním roce,

určitě jste se nemohli dočkat nového školního roku a prvního zazvonění v nějaké učebně na první hodině. Někteří úplně poprvé, jiní poněkolikaté a někteří úolně na posled. Číst dál…

Prváci, aneb zamyšlení na úvod roku. Je to tu zas. Brány hradu sa otvorili a nastal chaos. Kto ho spôsobil? Ako obvykle – prváci. Záplavy zmätených, veselých, smutných, drzých i slušných tváričiek. Schodištia i veľká sieň sa naplnili. Študenti, ktorí boli zvyknutí hľadať útočisko vo vlastných spoločenských miestnostiach, v klubovni či Veľkej veži, sú zúfalí. Nikde nie je ticho, nikde nie je pokoj. Číst dál…

Každý z nás se alespoň jednou denně zastaví ve Velké síni na něco k snědku, či aby zahnal žízeň. Určitě se mezi vámi najde někdo, kdo je stejný blázen do horké čokolády jako já. (Pokud ne, tak si to aspoň myslete!). Číst dál…

Vyšel jsem si takhle navečer k jezeru, nevím přesně kolik bylo, jen vím, že bylo tak kolem sedmé a již se stmívalo. Nikdo zde zatím nebyl a já si užíval volného času, co prozatím máme.

Číst dál…

Začátek nového školního roku. Co nám to vlastně přineslo? Další učení, příprava ke zkouškám a hlavně nové nevychované obličeje. Ale nové… No ano, letos nastoupil i jistý Arameus de Shell. Bohužel podle příjmení jste už asi pochopili, že jde o mého bratra. A samozřejmě hned po nástupu to začalo. Číst dál…

Krásný, slunečný den stvořený na procházku po pozemcích. Absolutní bezvětří a panující pohoda, co více si přát. U jezera je v těchto dnech stejně nejlépe a tak jsem se k němu, jednoho odpoledne, bez váhání vydala. Usadila jsem se na svém oblíbeném místě – čili na molu. Společnost mi dělala pouze mrzimorská Beatrie, rozvalená v trávě. Avšak nějakou zdánlivě velkou pozornost mi nevěnovala, možná si mě ani nevšimla. Pravda, už několikrát mi bylo sděleno, že chodím jako duch, tedy skoro neslyšně. A tak jsem poklidně přemýšlela a užívala si volného odpoledne. Když v tom se zvedl vítr.. Číst dál…