Den po zařazovací slavnosti, pro někoho den jako každý jiný. Nové tváře Bradavického hradu spolu se staršími studenty se kochají prozatímní pohodou, bez jakéhokoliv stresu vůči učení. Upřímně řečeno, jsem si myslela, že to bude úplně „normální“ den. Číst dál…
Člověk by si myslel, že v řadách našeho studenstva panuje jistá informovanost, co se týče nebezpečných objektů, tvorů a zvěře na naší škole!
Bohužel nás, jež rychle vyzkoumali, který schod se musí přeskočit, nechcete-li zůstat trčet na pohyblivém schodišti, které brnění údajně žere prváky (čemuž ani za mák nevěřím, ale jistota je jistota), kde narazíte na Protivu (skoro všude, ale důležité je jeho nadcházející přítomnost vytušit a klidit se. Což není těžké, pokud máte dobrý sluch. Jeho pšoukání je nepřeslechnutelné…) a hlavně kterým stromům se musíte vyhnout obloukem, je asi málo.
Prváci. Každoroční příval problémů a starostí, což většina z nás moc dobře zná. Je to malé, je to drzé a hlavně si to o sobě myslí, že pobralo veškerou moudrost světa a tudíž, jakmile se tomu dostane do ruky ten klacíček, co nazýváme hůlka a z dohledu zmizí veškeré profesorstvo, zvládne jakékoliv kouzlo, včetně těch dosud neobjevených. A to i přesto, že ze známkového hlediska téměř propadá. Je sice pravda, že známka nevyjadřuje inteligenci studenta, nicméně, schopnost mávání hůlkou asi ano. Číst dál…
Je to tady! Co, říkáte si, stejně jako Havraspárští studenti před pár dny? No přece úplně ten nejprvnější večírek tohoto roku. A vězte, nebyl poslední! Dovolila bych si přiblížit Vám aspoň něco málo z toho, co se událo. Číst dál…
Jak jistě všichni víte, i letos naši školu neminul nával nováčků, mezi které se mohu zařadit i já sám. A aby si nepřipadali méněcenní, tak jsem se rozhodl, že některé z nich vyzpovídám z jejich zážitků, dojmů a pocitů po prvním půlroce na škole. Číst dál…