V průběhu roku jsem náhodné čtenáře i fanatické fanoušky seznámil se členy nebelvírského vedení. Plkal jsem s prefekty, primusem i kapitánkou famfrpálového týmu. Nyní nastala správná konstelace hvězd k uskutečnění rozhovoru s tím nejdůležitějším článkem naší koleje. S ředitelkou Nebelvíru Alen King a její zástupkyní Veron Fast. Číst dál…
Kdo: já
Kdy: ve večerních hodinách, čtyři měsíce a dva dny před narozeninami něčí mámy
Kde: v soukromí
S kým: Lauren L. Beaty, Jessie Michael McDash
Za kolik: za nic – jsem k nezaplacení
Co: superanticontramultiextraunikátní rozhovor o bakteriích, Měsíci, padácích, lepidlech, bejsbólu, rituálech a možná i o zahradních šnecích
Tak jsem se rozhodl zas provětrat své sově křidélka, a to docela zajímavým způsobem. Prostě jsem jí k noze přivázal dopis a dal jí rozkaz, ať ho hodí na hlavu těm, kteří se jí zalíbí. Číst dál…
Rozhodl jsem se udělat rozhovor s jedním z prefektů, protože mi přijde zajímavé porovnat jejich zkušenosti a to, jak na celou záležitost pohlížejí. Jako první se mi ozvala naše prefektka, Arishell Clouser, tudíž jsem si řekl, že si pokecám s ní. Přeci jen, je to nový přírůstek v řadách naší prefektury, názor bude jistě zajímavý. Sešli jsme se ve Velké Věži krátce před obědem a náš rozhovor mohl začít. Číst dál…
Běžel jsem chodbou s hlavou dobrodružně otočenou dozadu, abych měl jistotu, že jsem toho otravného ducha setřásl. Zahnul jsem akčním skokem za roh a pokusil se projít čímsi tělem. Nepovedlo se. Tak jsem aspoň na chvilku zadnicí zahříval podlahu chodby. Když jsem se vzpamatoval, zjistil jsem, že druhým účastníkem této nehody byl nebohý profesor Torn Austin Duncan. Asi ho všichni znáte, učí toho hromadu. Jeho fanoušky a obdivovatelky mohu ujistit, že se mu po této kolizi nic nestalo (mým fanouškům sdělím jen, že se mi udělala modrá bolavá skvrnka na lokti) a dokonce přistoupil na mou nabídku rozhovoru. Pokud vás zajímá, co si profesor Duncan zpívá ve sprše, jaké umí triky na koštěti, čtěte dále. Pokud vás to nezajímá, čtěte přesto – člověk nikdy neví, kdy se mu budou takové informace hodit.
Je mladý a neskutočne vyťažený. Všetci ho poznajú ako Bloga, alebo tiež ako staršieho brata Foxi. Ale má tento mladý muž čas na učenie? A na úlohy? A stíha popri všetkých svojich aktivitách aspoň občas navšítíviť kúpelňu? Odpoveď na tieto, ale aj mnohé iné otázky sa dočítate práve v tomto článku.
Jejich revírem jsou Bradavice. Jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci jsou neposlušní spolužáci, nespravedliví profesoři a špatně spláchnuté záchody. Muži (a ženy) s odznaky pracují ve dne, v noci. Jejich úkolem je chránit naši bezpečnost, vychovávat nás a machrovat s přístupem do péčkovských koupelen. Jaká je však jejich lidská stránka osobnosti?
Pokud čtete Denního Věštce, určitě jste v novém čísle narazili na zprávu o tom, že londýnské Koštěnárie odkoupil jistý pan Peter Gerhardsen, famfrpálový trenér a znalec košťat. Pro Denního Věštce řekl, že plánuje založit pobočku v Prasinkách a to, troufám si říct, muselo zvednout ze židle každého příznivce košťat v okruhu desítek kilometrů od Prasinek. Včetně mě. Nedalo mi to a poslal jsem panu Gerhardsenovi sovu s tím, jestli by ho neobtěžovalo se mnou udělat rozhovor pro bradavické školní noviny. Přišla mi velmi slušná odpověď, ve které mi vysvětlil, že je bohužel nyní velmi časové zaneprázdněn a tudíž se bohužel nemůže dostat do Bradavic. Navrhl tedy, abych mu mé otázky poslal sovou, že prý na ně odpoví. Jak slíbil, tak udělal. Tady jsou! Číst dál…
Potkal ho snad už každý, někdo k němu chodí na hodiny a jiní ho viděli jen na zahajovací slavnosti. Jeho tvář mnohým studentům nic neříká, jméno letos slyšeli poprvé. Co se ale ukrývá za vůní levandule, která je v jeho blízkosti cítit? Číst dál…
Díky sově jsem si s Leonardem, který se letos stal naším novým prefektem, domluvil schůzku v půl sedmé v naší společenské místnosti. Přišel včas, což se mi líbilo. První krok, který by měl prefekt zvládat. Být alespoň všude včas. Posadili jsme se naproti sobě ke krbu a zeptal se ho, zda můžeme začít. Nevypadal moc nervózně. Neměl ani důvod. Nechtěl jsem ho vykuchat. Prohodil, že si bude připadat jako celebrita, načež jsem mu řekl, že tak trochu je, když má odznak. Pak už jsem jen nechal svůj rychlobrk dělat svou práci a začal klást jednoduché otázky.