Bradavičník

Bradavice se zas rozjíždí na plné obrátky a s nimi i vlna průserů, dobrodružství, učení, handrkování se o skřítčí lahůdky a jiné milé, či nemilé příhody a drby, které jsou hnací silou našich novin. Stejně tak se přivalila vlna nových studentů a každý se obarvil podle gusta moudrého klobouka. K nám však přišli ti, co se začali červenat.

Tímto tedy vítám hlavně všechna nová, čerstvě okloboukovaná lvíčata mezi námi. Ale i ostatní, bez ohledu na barvičku nebo věk musím pozdravit: Pac a mňouk… nebo spíš Rrrrrau!

Číst dál…

A je to tady. Začal nám nový koloběh života, další etapa onoho zvláštního ekosystému Bradavic, kde profesoři týrají studenty, studenti týrají profesory, skřítci úpí pod náporem nepořádku a špinavých ponožek, studenti úpí pod náporem studených čajů, duchové jásají nad novou společností a brnění má zase na koho padat (Abych nezapomněla, to jste měli být u toho, když profesor Ranieri odcházel s kufry do svého kabinetu – to byla řacha!). A nám, jakožto jedinému veřejnému médiu ve škole, kterému se tu dá věřit (nástěnky rády kecají), tak připadla povinnost zde přivítat jak staré tváře (respektive části těla, které po prázdninách zůstaly nepoškozeny), tak i ty nové (respektive pořádně přivítat ty části těla, které během pobytu v Bradavicích dlouho nevydrží). Tedy vítejte, vítejte, vítejte, …

Číst dál…