Ach tak, ošetřovna. Známá místnost, kde je snad ta největší nuda, dokud… Vše začíná od 13:00 a končí brzkou hodinou 19:00, ale těm šikovnějším se však podaří přežít na návštěvě i dýl, ale na vlastní nebezpěčí. Slova „Ticho léči“ zde opravdu neplatí a 24 hodin denně je zde rušno.
Když denně procházím kolem ošetřovny, vždy nakouknu, zdali tam někdo není. První dva či tři týdny byl svatý klid, nikde nikdo a Arwen měla klídek a pohodu. Pak to ale začalo. Jedno zranění po jednom a před týdnem i naše morčátko. Po návratu zpět k nám na kolej jistá slečna konstatovala, že myslela, že bude vetší sranda. Okamžitě jsem jí pověděla, že to šla do špatných dveří a ať se vyvaruje zraněním.
Dny šly dál a učení nabralo grády a s tím i další úrazy. Znovu se tak jednoho dne plahočím chodbou a jako vždy nakouknu dovnitř. Co jsem však viděla, mělo na následek tu bouli na zadku po pádu. Na ošetřovne ležel Stan Smith. Podivila jsem se a koukala s otevřenou pusou na jeho postel a jeho samotného. Když jsem se vzpamatovala, vyrazila jsem mu ukuchtit něco dobrého a následující den hurá na návštěvu.
S velkým muffinem jsem usedla na vedlejší postel a s úsměvem mu ho předala. Ptala jsem se ho na různé otázky a nakonec, co se mu vlastně stalo. Dlouho nic neřekl, zapíral. Když konečně promluvil, dozvěděla jsem se toho velice moc. Řekl všeho všudy dvě věty a pak už mě hnala Arwen ven. Čekala jsem tedy do následujícího dne, až mě za ním zase pustí, ale on už tam nebyl. Že by sv. Mungo? Rozběhla jsem se do naší spolky, a jelikož jsem ho tam neviděla, začínala jsem propadat panice…V tom jsem si vzpomněla, že chodí na procházky na famfrpálové hriště, tak uklidňujíc sama sebe jsem se tam vydala. A ejhle! Seděl na trávníku…Posadila jsem se vedle něj a začala se ho ptát, co se děje a co se mu stalo. Nic neříkal, ale ty modřiny, nálada, strach mluvili za vše. Na škole probíhá ŠIKANA!
Jen co jsem to vyslovila, stáhl se do klubíčka a vše bylo jasné. Ale…kdo? Proč? Jak a kdy? Myslela jsem, že to bude zmijozel, ale velké zklamání. Tentokrát se ve špatném světle ukázala modrá kolej, kdo to z nich však je, to nevím, ale zjistím to!
Ach tak, ošetřovna. Známá místnost, kde je snad ta největší nuda, dokud… Vše začíná od 13:00 a končí brzkou hodinou 19:00, ale těm šikovnějším se však podaří přežít na návštěvě i dýl, ale na vlastní nebezpěčí. Slova „Ticho léči“ zde opravdu neplatí a 24 hodin denně je zde rušno. Číst dál…